Nastalo jaro...

Nastalo jaro a svět se rozkvetl,
jen já tu sedím a brečím,
brečím, protože hlavu mi někdo popletl,
ale já jsem pro něj ničím.

Chtěla bych jenom s ním být,
ležet na trávě s květinami,
ruku v ruce někam s ním jít,
někam kde bychom byli sami.

Tak ráda bych ho políbila
a řekla mu jak ho miluju,
kéž bych se mu jenom zalíbila,
a on odpověděl děkuju.

Pokaždé když bych ho uviděla,
řekla bych mu jak ráda ho mám,
pokaždé bych ho políbila ,
každý by musel závidět nám.

Jen jeho bych milovala
a nikdy nepodvedla bych jeho,
každá holka by mi ho záviděla,
ale hledat by musela svého.

Však na mně jemu nezáleží
a asi nikdy nebude,
za jinýma holkama běží,
proč mi to děláš osude?

Nastalo jako a láska kvete,
jen já tu sedím a brečím,
on stále hlavu mi plete
a stále jsem pro něj ničím.