Metafora

Je to takový pěkný keř...
mám rád jeho sladké plody,
stejně jako divoká zvěř,
v tom jsou naše mnohé shody...

Není to prostě keř jako jiný,
je ukradený, je už jen můj.
Když mi do pusy přijdou sliny,
musím ho mít stůj co stůj...

A tak se o něj budu denně starat,
budu ho denně sám s láskou hýčkat,
když budu pryč, bude se mi stýskat...

Je totiž jen můj, můj vlastní,
a nad touhle krátkou básní
se i ten můj keř se mnou zasní...