Dobře napsané, myslím, že už jsem četa a chválila na LITERU. Určitě v psaní pokračuj.

Souhlasím s předchozím komentujícím.Dobře napsané, i když smutné. Ale život je občas i takový.

Asi máš pravdu, přesunula jsem to :-) Jinak děkuju za komentář a hodnocení

Je to dobře napsané, ale nevím, zda to má být opravdu zařazené v erotických povídkách. Je to jen letní romance, jak to v závěru podle mě správně nazýváš a já bych to přesunula buď do zamilovaných nebo ze života. Ale třeba je to jen můj pocit.

Zdravím Kitty, Tvoje dílko je zajímavým vyjádřením dvou protikladů. Mnohé Tvoje větičky jsou ale hlubokou pravdou, kterou i Tebe naučí znát život. Přeji hodně inspirace do další práce, líbilo se mi to.

Milá Kitty, jen tak náhodou jsem otevřela Tvoje poslední dílko. Poezie sice není tím žánrem, který by mne nějak zaujal, ale musím říci, že je to zajímavě zveršovaný námět, i když se nedomnívám, že by všechno v životě bylo jenom "černé" a beznadějné. Možná by to chtělo doplnit i nějakým optimistickým nadhledem. Hodnotit nebudu, to si u poezie netroufám, protože tomuto žánru nefandím. Tak promiň.

tak nevim... tema je docela o nicem... a zpracovano jakoby originalne... a vypointovano taky nijak dobre... vsehovsudy slabsi kousek... a to i presto ze neco takoveho zazivam...

No já to přečetl jedním dechem, protože prožívám něco dost podobného. Říkal jsem si, přesně takhle bych se cítil, tohle bych udělal. Je mi to hodně blízké...

.... dvě polohy, .... a dvě hyperboly ....
s rozdílným potenciálem přitažlivosti ...
/ a tvůj pohled "zůčastněného" pozorovatele .... / poslední slovo tě prozrazuje - věřit .... bolí ... .

a tak jdeme životem poslušni poučkám o přímkách z geometrie ... :
... " ... Všechny přímky se protínají v nekonečnu, .... a vyjimkou jsou pouze rovnoběžky ..." ...
Některý naše přímky se jen protnou v úhlu devadesáti stupňů a pak si již sviští svou cestou, ... no a některý v ostrým úhlu s námi běží nějaký čas, .... ale stejně tak jak se přibližují do okamžiku protnutí, ... tak se i pomalu nezadržitelně ... a navždy vzdalují ...

"Buď doufat, že ano, nebo vědět, že ne..." To je hezky napsaný. Jenže to je právě otázka... myslím, že ne, ale chci... je to složitý...

Buď doufat, že ano, nebo vědět, že ne... Naděje se najde vždycky, ve všem a člověk pak už jenom doufá, když se nic neděje a to bolí...

Velmi silný příběh...ani nemám, co bych vytknul, dokonalé...Bohužel se opravdu musí někdy stát to nejhorší, aby si lidé uvědomili pravdu...

To máš pravdu, lidé by se měli více dívat na to, co je uvnitř, ale jak, když většina takových se nepodívá do očí natož aby si spolu promluvili a poznali se...

Neboj, prázdnota se určitě zase zaplní někým podobným... =)...

Vzpomínky jsou metlou lidstva... tedy alespoň mou metlou jsou určitě...=(... báseň je moc pěkná... =)...

No jo, být to na literu, tak je to o dost slabší, ale psanci dávají mnoho možností, jak báseň zlepšit a tohle je zářný příklad toho, jak moc je to dobře... ten obrázek je vystihující a celé to dílo... to zpracování... moc se mi to líbí... chválím ten nápad... =)

Tak to snad ani nepotřebuje komentář... ;o) Krása.. ;o)

tak jsem si u tvé básničky pěkně zavzpomínala...:)

Líbí se mi to :-) Přijde mi to rytmické.. Líbí se mi jak skoro každý řádek začíná stejně :-)