Věnováno...

Věnováno člověku,
který pro mě hodně znamená,
který je má láska ztracená,
který mi hodně ublížil,
který mě občas ponížil,
který mi nedá spát,
který mě nutí lhát,
který na mě zapomenout chtěl,
který žádnou noc kvůli mně neprobděl,
který způsobil že jsem zmatená,
který pro mě hodně znamená.

Věnováno člověku,
bez kterého můj život potemněl,
bez kterého můj duch oněměl,
bez kterého se cítím sama,
bez kterého jsou smutná rána, /i dny a noci/
bez kterého slunce nesvítí,
bez kterého neroste kvítí,
bez kterého úsměv neznám,
bez kterého to ale nevzdám.

Věnováno člověku,
se kterým život dostal řád,
se kterým každý byl rád,
se kterým slova měla smysl,
se kterým šťastná byla mysl,
se kterým stál a padal svět,
se kterým nic nevrátí se zpět.

Věnováno člověku,
který mě bohužel opustil,
aniž by tušil, co způsobil,
rozhodl se vyškrtnout mě ze života,
a mně bez něho zbyla jen prázdnota...