Líbí se mi.

Ale na konci všech těch cílů, které si ve svém životě vytyčíme, čeká odpočinek, příjemná odměna a hrdost ze sebe samého a vzpomníky. Právě na to, co člověka stálo v životě nějaký úsilí, se vzpomíná nejraději...
A nikdo není antitalent na všechno, každý v sobě má nějaký ten skrytý talent, jen ho v sobě zkusit objevit. Vezmu-li to z hlediska biologie, tak člověk využívá jen zlomek svého mozku a s genetikou je to to samé - v jeho fenotypu se taky neprojeví vše, čím byl jeho genotyp obdařen. Takže to chce jediné, hledat, zkoušet a nepodceňovat se;-)))
Ale samozřejmě je dobré, že si vše příliš moc nebereš k srdci, i když mi zcela nesedí tvůj nihilismus. Je dobré umět i prohrávat, ne však ani nezkoušet hrát, o spoustu věcí se pak můžeš připravit; navíc, loudání se a nicnedělání je stereotypní a ničím tě neobohacuje...
Tolik vše k mému názoru, radši končím, než z toho vznikne slohová práce:o)

yes!:)

Líbí se mi konec, i když bylo jasné, jak to skončí, přece jen hezké. Hodně se mi líbí i to opakování na konci věty (tužka, papír a já)

99 jen za to schořívá - jestli tedy svíčka neochořela...
jinak moc hezký....

úsměvné:)

Vybral sis, myslím, zajímavé téma, ale shazují to místy tupé, prvoplánové a násilné verše. Vadí mi taky použití neobvyklých výrazů (skorem, úděsný) -jdou proti smyslu textu (jednoduchost).

Zajímavá myšlenka : )

Je to čtivé, jen piš dál!

Příjemné počtení. :) Jenom tam máš bude někdo S Těch chrtů :)

Krásný fejeton!! Doufám, že opravdu nebude tvým posledním dílem tady na Psancích - myslím, že by to byla škoda.
Dobře rozumím tomu půvabu posledních míst, neúspěchů..
Koneckonců -
I cesta může být cíl... :)