Krása jednoduchosti

Každý už někdy něco ztratil,
mě už zbyla jenom tužka a papír.
Mám roztrhané tričko a sedím v parku,
vedle mě homeless cucá brčko a jiný táhne kárku.
Lidi chodí kolem a koukají se divně,
některý omdlí skorem a jiný si odplivne.

Krmím holuby, přestože mám velký hlad,
nemám co do huby a žízní bych pad.
Je mi strašné vedro a cítím se strašně,
v puse žvýkám pedro a rukou píšu básně.
Za svou recitaci občas dostanu dvacku,
v tu chvíli končím práci a koupím si kukuřičnou placku.

Někdy u nás v parku bývá pěkně veselo,
když se o rohlík v párku kluci mačkají tělo na tělo.
I když ty nejlepší věci bývají často zdarma,
nebudu se mačkat přeci, svět není ovčí farma.

I když je mi občas zima a někdy trpím hlady,
můj život je stejně prima a nemá skoro vady.
Vy ve svých bytech řešte si své složitosti,
Já čichnu si v parku kytek a ohlodám dvě tři kosti.