Jsi :-)

Básni rozumím a myslím, že bylo odvážný to takhle vyjádřit. A ten konec je skvělý. I s tím otazníkem, který tam prostě patří.

Ale některý komentáře - samozřejmě od chlapů, který si nemusí projít všema hormonama, těhotenstvím, porodem, kojením a bůhví čím a celkově na jejich životy má mnohdy tohle rozhodnutí úplně jiný vliv...dokážou mě ještě pořád vytočit, a to nečtu poprvý. Jakoby snad bylo špatně mít strach, váhat, rozhodnout se fakt vědomě a v čase, kdy si na to člověk připadá zralý... bože.

Ta je tak krásná... jemná, něžná. No a ještě tvůj hlas samozřejmě. Díky!

Pěkná.

Krásné.

potěcha pro duši

To na té fotce budou zřejmě jablka co padají daleko od stromu.

Houslista má elektrizující dotek a Dott je rozechvělá struna.

Dott : opravdu je to krásná skladba! Má velmi poetický a snový nádech. Moc se mi líbí ! Děkuji.

Tak to je paráda. Krásný hlas a slova, co pronikla mým krunýřem. Díky!

Hodně se mi líbí.

Jak já jsem ráda za vaše komentáře!

Dott!!!! Po dlouhé době Tvůj milý hlas. Opět mohu konstatovat, balzám na duši. Děkuji

Mimochodem, nevím, jestli jsem to někdy zmínil, krásně zpíváš.

Jo, poznávám se v tom, ale neříkej tomu vykrádání. Je to jen lehká inspirace, ty umíš být svá. Myslím, že je to dokonce lepší verze než originál. Je krehčí, citlivější, po všech stránkách lepší.

Moc pěkné.

:-)

Taková jemná, ale moc pěkná.

Lidi se pořád ptají, jestli má život ve vesmíru nějaký smysl. Kdyby na planetě nebyli lidi (ale jinak spousta zvířat: veverky brontosauři, tuleni a komáři...) měl by život i pak nějaký smysl? Dala by bezduchá živá stvoření celého vesmíru celému vesmíru nějaký smysl a účel? Vždyť se to všechno jen požírá navzájem. Člověk, pořád tomu věřím, má něco navíc.

(a ufoni možná taky)

Líbí se mi to, konečně cokoliv ve verších, když vyvolá bouři myšlenek, má svůj význam a smysl, ne?

Jako vždy, paráda

Pročítám se zpětně tvými díly a užívám si. Četl jsem už nejednou a z paměti je smazal (až na pár výjimek) a tak je čtu znovu jakoby poprvé. Myslím si, myslím, nakolik vzdálená je dnes realitě má zidealizovaná platonická představa Tebe. Nakolik se liší autorka těch drsněji pojatých básní dneška, od té básnířky s duhou v očích tehdejších časů.

Bože jaký to pravěk je dnes rok 2015! Ukazuje se, že poezie je jako krásný strom. Rychle vyroste ze zeleného proutku ve statný plodící kolos, ale tvrdne při tom. Tvrdne a dřevění. A přestože je stále obdiv budící a precizní ve své mohutnosti, ta bujná a pošetilá roztomilost zeleného kmínku je natrvalo pryč.