![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Pamatuješ? Kdysi jsem Ti slíbila, že Ti pošlu nahrávku a svojí hudbu k těmhle pár řádkům. Píseň vznikla, ale abych řekla pravdu, nikdy jsem ji nikde vlastně nehrála a možná je škoda, že jsem to nechala být. Pořád si ale ještě malinko pamatui, jak to bylo... (-:
Po podlaze rozlitá sbírám se do sklenice
- velmi výstižný slovní obrat mi připomíná chvíle, na které s úsměvem vzpomínám, ale už bych je nechtěl zažít
- velmi výstižný slovní obrat mi připomíná chvíle, na které s úsměvem vzpomínám, ale už bych je nechtěl zažít
oh, pradon... Yarrod se zminuje... ale to je trochu jinaci...
i kdyz je v sekci smutnych... a ja bych tu bolest i citila... ta pohadkova rise a zaverecny vers, ze kdo si hraje nezlobi, mi tvou basen posouva do lehkeho usmevu... nemuzu posoudit, zda-li i ostatni citi ten nadech... predpokladam vsak, ze kdyz o tom nikdo nepise, tak asi ne... jinak je tve dilo pekne, mam vsak problem s vyjadrenim myslenky... hezke ;)
První verš: se snad dá pochopit (promluva ke všem)... Druhý verš: promluva k osobě 1... Třetí verš: pořád k osobě 1 o osobě 2... Čtvrtý: znovu obecně, zoufale omlouvám chování osoby 2... ;-)
Já tomu nerozumím! Ten poslední verš? Vyvětlí mi to někdo, třeba autorka?
Naopak poslední verš vyniká... Zbytek mi příjde jako z nějaké pohádky... Jenže na druhou stranu občas byly části navíc, které rozahazovaly stavbu básně (nebo mi to alespoň přišlo) takže myslím, že lepší než průměr...
Z toho šílení se rodí zajímavé básně...;) to pak tužka klouže po papíře ani neví jak...
moc pěkné...:)
moc pěkné...:)
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Rain» narozeniny
thoris [18], LoleHelča [16], Karla Koliniová [13], Let It Go. [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


