V básni je toho tolik, že to čtenáře pohltí a vnímá rozčarování z neopětované lásky, procitnutí, uvědomění a jsou v ní poeticky hezká místa, myslím si že tu tvoji pravdu by dotyčný ani slyšet nechtěl, ale chápu jak moc bys chtěla aby to všechno věděl, aby pochopil tvoji lásku k němu...

Tak to je nejrychlejší ataka, jakou znám.

Já v tom našla, příběh, který mě dojal a myslím na tu dívku a na to kolik takových lidí teď je a snaží se beznadějně všechny ty kousky rozházené kolem sebe posbírat

52 skoro holých vět, nic víc jsem v tom nenašel

Pekné

Asi taky rozumím:(

Jo .. rozumím ti, myslím si

Monstera umřela za šera a mě je smutno docela ...

Plynulá, hezky navazuje

Au

Smutné.

Hm, dřív byla jiná a pak, pak se cosi stalo a její tvář jí vzalo...alkohol je pánem těch co mají dvě tváře a navíc pomoc ani nežádají, myslím, smutné

Vybřeč to ...čas a slzy ... Pak můžeš jít dál ...

Foukám

Je z toho cítit, co prožíváš, což je důležité, ale aby byl výsledek působivější a nešlo jen tuctové popisování pocitů, které zná asi každý, chtělo by to podle mě zahustit, vyhnout se opakování slov a myšlenek a místo klišé zkusit najít nějaké originálnější vyjádření. Myslím, že to tam někde je, chce to jen víc si s tím pohrát:)

Dandy: kytky sice za nic nemohou, ale v nevyhovujícím prostředí vždy umřou.

Psavec: momentálně vlastně ani nevím

Co je lehčí zachránit?

Po ránu tak smutně.
Kytky zanic nemohou.

Taky to je pro mě na hraně a možná i za hranou poezie, ale vyjádřeno je to dobře a výstižně.