16.12.2024
6
Je to tady
Zrychlený dech,
Srdce má snahu vyskočit z hrudi,
Třesot končetin a konečků prstů.
Knedlík v krku nepovolí vydat hlásku.
Opírám se o bar v prázdné restauraci a snažím se, aby mě nikdo neviděl.
Mrkám rychlostí světla, aby slzy neměly možnost průniku.
Dýchám zhluboka a zpomaluji dech.
Zlepšuje se to.
Nikdo to nepoznal.
Dnes jsem zvítězila.
 03.09.2025 22:47
Tak to je nejrychlejší ataka, jakou znám.
 26.02.2025 20:00
Foukám
 20.01.2025 21:07
Taky to je pro mě na hraně a možná i za hranou poezie, ale vyjádřeno je to dobře a výstižně.
 18.12.2024 00:16
Asi to nebude poezie ale líbí.
 16.12.2024 23:08
To známe.
 16.12.2024 08:35
Moc dobře to znám, trefný popis. Přeji co nejvíc vítězství, každý boj s tím, co popisuješ pak bude o to jednodušší.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.