Líbí

Časem se fotky jistě změní.

Myslím to dobře, když řeknu: Dej je pryč a koukej dopředu, jinak se v tom budeš motat jak špína v kýblu a možná kvůli tomu dokonce zaženeš něco skvělého, co by mohlo přijít. Vím, co říkám.

Neboj, čas všechny rány zahojí.

Hodně niterná, moc se mi líbí.

Piš dál. Já si dlouho myslela, že jsem měla šťastné dětství, ale pak se ukázalo, že ne všechno bylo zcela ok. Ale už tvého úvodu je mi patrné, že to mé dětství nebylo nejhorší ...

Nejsou to zrovna spisovatelské věty plné metafor, bude to spíš takový deník, který bych si ale stejně rád přečetl, protože to není vymyšlené, je to realita, je to hnus. Jsme jen hovna v podrážce pána Boha. Málokodo své dítě nezničí. Ať chlastem, či rozchodem kvůli nesexu ve vztahu a následnou střídavkou, nebo tě můžou zničit i přílišnou péčí.
Co bych od knihy čekal? Ospod, blázinec, totální nesebevědomí, šikanu, psychické, fyzické a sexuální násilí, možná i vězení. Atd.

Nádherná

Tělo a srdce vítězí nad mozkem, vypsala si ty pocity skvěle

Nevnímám to jako báseň, spíš jako deníkový zápis nebo dopis. Ale je to silný a díky za nahlédnutí - málokdo je toho schopen s takovou opravdovostí. A já opravdovost (a hloubku) ráda…

Protože člověk, který poprvé miloval naplno,
se nevzdává snadno.

Svatá pravda...

Moc hezký epitaf ... bolí to, ale časem ty 2 roky bude kapka v moři ...

Myslím, že písmo by mělo být červené,
protože tohle je napsané krví přímo z rány.
Cítím v tom bolest, která je skutečná
a zároveň obrovskou sílu se znovu postavit.
Je to pravdivé a pravda píše moc krásně
i když někdy smutně
Přeji hezký podvečer. Miras

Moc se mi u tebe líbí absence potřeby hysterické výčitky.
Přijímáš skutečnost ne lehce, ale s obdivuhodnou grácií.
Vím - je těžké vyrvat si lásku ze srdce a to i přes to, že
tam nepatří. Však zabírá místo a stíní novému světlu, které
určitě přijde.
Měj krásný den. Miras

Hezké ale smutné, ty musíš být asi hodně zklamaná životem, přitom tak mladá....

Z toho mám celkom strach, keďže som ešte nikdy nebol vo vzťahu. Vo všeobecnosti som často zmetený svojimi emóciami, veľakrát neviem povedať, čo práve cítim, ak tá emócia nie je dosť intenzívna.

Ľudia hovoria, že keď sa zamiluješ, poznáš to celým bytím. Mne sa to asi ešte nestalo, ale viem minimálne to, že som už bol emočne zainvestovaný do niektorých dievčat, niektorým som eventuálne aj vyznal svoje city, ale kto vie, či to bola ozaj láska ?

Čo ak by jedno z tých dievčat moje city opätovalo ? Boli by sme spolu a ja by som možno tiež po čase (dúfam, že nie po 2 rokoch) zistil, že ju neľúbim. To je niečo, čo ma desí, ale asi to bude nutné prežiť a posunuť sa ďalej.

V básni je toho tolik, že to čtenáře pohltí a vnímá rozčarování z neopětované lásky, procitnutí, uvědomění a jsou v ní poeticky hezká místa, myslím si že tu tvoji pravdu by dotyčný ani slyšet nechtěl, ale chápu jak moc bys chtěla aby to všechno věděl, aby pochopil tvoji lásku k němu...

Tak to je nejrychlejší ataka, jakou znám.

Já v tom našla, příběh, který mě dojal a myslím na tu dívku a na to kolik takových lidí teď je a snaží se beznadějně všechny ty kousky rozházené kolem sebe posbírat