Krásné poetické snění plynoucí k jasnému závěru

Snění je součást života.

Mám rád lyriku tohoto typu. Přírodní, zasněnou, s tušenou filozofií. Měl jsem problém jen s těmi prasklými ušními bubínky. Samotného mě to zajímá, jak se to vlastně gramaticky správně píše (to praskl, nějak mi to nesedí).

Velmi zajímavá. Jen to "nemožné" je tam možná až moc často. Nebo málo?