Chci spát a snít.
Vejít do zahrady,
kde je mocná síla, kterou nedokážu popsat,
ale jenom cítit.

Mám touhu vidět všechnu krásu a ještě něco víc,
co se pod ní skrývá, chci se v ní najít,

Chci obdivovat a být obdivována.
Procházím a nacházím nemožné.
Nevěřím vlastním očím.
Vidím nemožné.

Tolik krásných květin a stromů.
Svými barvami mě oslepují.
Svojí vůní mě tráví.
Svojí hebkostí mě znecitlivují.
Ptačí úchvatný zpěv mi praskl ušní bubínky.
Chutí šťavnatých plodů mi shořely chuťové buňky.

Srdce mi tepe,
volá po obdivu.
Cítí nemožné.
Křehkost.
Krásu.
Lehkost.
Prostě dokonalost.
Jak moc chci splynout, ale zároveň být vidět.
 02.10.2023 17:03
Krásné poetické snění plynoucí k jasnému závěru
 02.10.2023 13:18
Snění je součást života.
 02.10.2023 09:07
 gajda
Mám rád lyriku tohoto typu. Přírodní, zasněnou, s tušenou filozofií. Měl jsem problém jen s těmi prasklými ušními bubínky. Samotného mě to zajímá, jak se to vlastně gramaticky správně píše (to praskl, nějak mi to nesedí).
 01.10.2023 22:08
Velmi zajímavá. Jen to "nemožné" je tam možná až moc často. Nebo málo?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.