otvíral jsem to se strachem, že půjde o rýmovačku k narozeninám. Nestalo se, díky bohu. Je to zajímavá forma. Jediné co vyčtu je přehršel výpustek ke konci vynechal bych je.

Kostel je postel pro kosti,Sdílejí s námi pády občas radosti.Roděj se tam fámy a boží milosti.Na zdech mají šrámy ty strachu pevnosti.

Zavřeli před Vámi nebe?
I poraněného vyhnali za brány ráje. Na Boha sami si teď hrají. Obílené hroby nejvzácnější růži nepoznají.

Některé rýmy mě trochu tahají za uši, ale jinak mi připadá moc pěkná. První dva verše jsou skvostné.

Katolík nejsem, ale je to krásné..

(jenom to detail/nechal a nohy/chodí mi tam dost skřípe, ale celý ten obraz je tak hezký že mi to ve výsledku až tolik nevadí..)

Jistě mě donutila přečíst si ji minimálně dvakrát

Ty první dva verše mi vlastně úplně stačí. Jsou prostě parádní!

někdy je lepší se modlit, nežli plánovat

Zajímavé dílko.

zvláštně křehká, asi jako vztah, který už není, rozbitá, líbí, a deflorace ideálu je vskutku originální obrat

Přijít o kytičku ideálů.

Hm.

Fakt hustý.

Hezky jsem se básní prošla. Díky

zaujalo

k zamyšlení

za mě velmi pěkné .. první sloka má úžasnou atmosféru, úplně to vidím.. a ta druhá.. jo.. no.. realita dneška..

Těžká věc, až dusivá, plná ran. Jen se mi malinko špatně četla kvůli těm - krkolomným obratům. Jinak atmosféra je hustá :)