Poddajný vzdor

Rybník Siloe vyschl mi pod rukama,
když vznášela jsem argument,
proti tobě, ženská otravná.
Ticho se po nás plazí jako had.

Bílý vzdor padl v rudé mrtev
a já očekávám ráno,
kdy vytáhneš mne ze solného krbu,
budeme zmrtvýchvstalé.
Jen já a ty ve smogu agónie.

Večer oběšen je na pýše,
hedvábné stužce zoufalců.
Dusí se, šibenici neklátí
a život věčný pro něj zůstává realitou.

Vítěze korouhev, katova zbraň
z rozbitých nádobek střepy v chodidlech
z léků zornice se úží
a modlitba vyryta v kůži:

"Až noc pomine obejmu tě,
ale dnes ještě ne, dnes musíš sám
hleď můj Pane, buď to ty, a hleď,
jak v životě umírám."