Mám ráda tvé proudění myšlenek, seskupených do básně. Vnímám ty pocity, vnímám určitou melancholii, vnímám vše tak akorát, tak akorát jak to pociťuji já sama když jdu známými místy a hlavou proudí myšlenky

Pěkné.

Jednooký mezi slepci králem. Dvouoká mezi jednookými... Podejte my hůl a převedete mne přes silnici? Utloukla bys mne postřehy, vněmy.

Kristovy léta...už to bude jen lepší a lepší.

Leslie: Úplně v klidu, já se v tom co píšu taky mnohdy ztrácím :) Jsou to opravdu jen takové monentky, nápady jak se vyjádřit a neprasknout. A těší mě, že i přes ten chaos tě něco zaujalo :)

V téhle se místy ztrácím, trochu jakoby mi tam chybělo nějaké propojení... možná to jsou prostě momentky poskládané pohromadě?

Ale některá místa jsou hezká, zvlášť mě chytla za srdce tahle:

"i když něco bolí
může nádherně nést život kupředu
napečeš šátečky s marmeládou
vložíš chuť i když do těsta červená nestačí"

I sepsat ty momentky je někdy moment, kdy je trochu líp, z nelehký věcí drobnou krásu vytvořit ...

Zajímavě volená slova, stejně tak zajímavé verše.

Prý má být lehko když vzpomínáme, to nikdy nepochopím, vždy je to smutné, prostě smutné, mít vzpomínky na někoho, kdo už není mezi námi, krásné

To je nádherné ... Rosí se mi oči...

Krásně napsané,vyznání někomu kdo už není.

Hmmmmmmmm

Umouněnka : musím se opět přiznat, stejně jako Yana, že jsem se několikrát vrátila a četla znovu. Je napsána velmi procítěně a mne opravdu moc dojala. Ještě jednou díky.

Yana: LadyLoba: Hanulka: Ellen: Dandy: Přátelé, všem moc děkuji a je mi líto vaši ztráty, pokud jsem vám ji tímto výtvorem připomněla.

Přiznám se že se k tomuto dílku opakovaně vracím, hledám v něm a neskutečně mě dojímá, skvěle napsáno

Smutná... soucítím.

Tak dlouhá cesta jak se ti povedlo vtěsnat to sotva pár slov? ? Uff ...

Moc pěkně seto čte.
Život sebou přináší příběhů.

Umouněnka : moje milá, slzy jsem uronila, ztratila jsem syna, dokáži se vžít. Bolest v srdci se možná nikdy zcela nevytratí, ale můžeme najít nový tvar — ve vzpomínkách, v lásce, která nikdy neodejde, a v síle, kterou v sobě máme.

Četla jsem ji už několikrát nepřihlášená, nějak jsem nestíhala se k ní vrátit. Ale stojí za to ten komentář napsat, protože je nádherná. A myslím, že je hodně obtížné na tohle téma psát bez patosu a přílišného sentimentu tak, abych zároveň vynikla hloubka i intenzita prožívaných emocí. A tobě se to povedlo skvěle.