přidáno 29.09.2024
hodnoceno 6
čteno 68(10)
posláno 0
byly dny
a vůbec se nezdály vymyšlené
kdy dlaždice v centru města věštily šťastnější krok
kdy samo město dýchalo pro fialové nebe
kdy horká griotka zahřála přání
které samo hřálo
v ty dny nikdy nebouchla kamna ani se ponuře nestmívalo
-

byly ulice
které zaručeně vedly k dámě ve fialovém klobouku
k salónu karbaníků kde smích je hlavní výhrou
a nikdo se neptal jestli máš štěstí ve hře nebo v lásce
prostě jsi byl
a víno si ťuklo spíš s tebou než se samotou
a šedý kocour stál v rohu u popelníku s výrazem
že sám by si rád u doutníku promluvil
zutrhané dveře baru nikoho jen tak nezebou

-

byly domy
jejichž okna slibovala příběh za stíny v závěsech
kde se dvě měkká těla setkají poprvé a naposled
kde na chvíli dobrodružství
a polární záře vzniká z všedního běhu světa
když se trochu jinak zapouzdří déšť v klínu dubu
když si dají pusu dva lidé bez ohledu na to co je správné
na chvíli nebýt osamělí
na chvílí se nestydět
kde k atmosféře klidu chybí jen kola spěšného vlaku
a pár kolejí těsně nad vodou

-

byla zrcadla
která si přála být na chvíli realitou druhé strany
mít pihy na správném místě a zaoblení těla trochu jinam
kde světlo přichází ze správné strany a proč do něj tak mrkají
splíny
něčí pravé oko vždy bude temnější než levé blíž emocím
co řekneš odrazu - platí i tam
vím
-

byly pocity
že se potkají dvě hlavy,
rty, myšlenky, fialová blůzka z černým tričkem
že se pozdraví příběhy
navzájem rozvinou děj
někam do fantastična a možná jim bude přát
i trochu nadoblačné lásky
že půjdou zdravit tuleně do ledových krajů
každý se dotýkat stejného zábradlí
na lodi k záři která je o krůček blíž
než vesmír

-

byla fantazie
a vůbec nebyla naivní ani slepá
jen se něco rozkročilo blíž než bych se sama styděla vnímat
stačí pohnout větvemi stromů v jakémkoli ročním období
a nosními dírkami vdechneš vše co tě umí okouzlit
vše co tě zazdí když to nevyjde
vše co tě rozváže když si dovolíš snít
jen aby ses uměla dál dívat

-

byly jsme my
nebo alespoň jedna z nás
která všechno viděla
a vnímala v nejperspektivnějších barvách
která si čichala k umělým květinám a cítila džungli
i když kolem povodeň umlela suché panelové město šedí
láska nikdy nebude marná
i když dře o tvrdou zem copy
zve hvězdy ať padají přes příkopy
ať se plazí nebo letí
za každou šedí co se děje právě teď

je spousta barev předtím
přidáno 03.10.2024 - 22:35
Skvělá, perlíš.
přidáno 01.10.2024 - 22:40
Opravdu zaujala...je v tom sdělení....
přidáno 30.09.2024 - 22:39
To je fakt výborný Vivi. Je to tak bohatý na myšlenky
přidáno 30.09.2024 - 21:36
Super dílo, klobouček!
přidáno 29.09.2024 - 20:12
Zasněná v běhu dne.
A tam slov plno jemiž se prochazim.
Dík.
přidáno 29.09.2024 - 19:51
sakrýššš ty ses teda rozepsala krásná vílo :) pěkné ,,,vše co tě zazdí když to nevyjde ,,vše co tě rozváže když si dovolíš snít,, jen aby ses uměla dál dívat,,

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Co by bylo, kdyby mohlo být : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Život se nadýmá jak těstoviny

» narozeniny
naggi [14], grape [14], rigpa [13], JPE [11], Stará neznámá [10]
» řekli o sobě
pocitová řekla o Adrianne Nesser :
strasne stylova slecna...sama sebou jak to nejvic jde...co sem te stihla poznat/nepoznat tak si dobrej clovek. uprimnost vzdycky na prednich mistech. dik ze tu jsi...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming