Co by bylo, kdyby mohlo být

byly dny
a vůbec se nezdály vymyšlené
kdy dlaždice v centru města věštily šťastnější krok
kdy samo město dýchalo pro fialové nebe
kdy horká griotka zahřála přání
které samo hřálo
v ty dny nikdy nebouchla kamna ani se ponuře nestmívalo
-

byly ulice
které zaručeně vedly k dámě ve fialovém klobouku
k salónu karbaníků kde smích je hlavní výhrou
a nikdo se neptal jestli máš štěstí ve hře nebo v lásce
prostě jsi byl
a víno si ťuklo spíš s tebou než se samotou
a šedý kocour stál v rohu u popelníku s výrazem
že sám by si rád u doutníku promluvil
zutrhané dveře baru nikoho jen tak nezebou

-

byly domy
jejichž okna slibovala příběh za stíny v závěsech
kde se dvě měkká těla setkají poprvé a naposled
kde na chvíli dobrodružství
a polární záře vzniká z všedního běhu světa
když se trochu jinak zapouzdří déšť v klínu dubu
když si dají pusu dva lidé bez ohledu na to co je správné
na chvíli nebýt osamělí
na chvílí se nestydět
kde k atmosféře klidu chybí jen kola spěšného vlaku
a pár kolejí těsně nad vodou

-

byla zrcadla
která si přála být na chvíli realitou druhé strany
mít pihy na správném místě a zaoblení těla trochu jinam
kde světlo přichází ze správné strany a proč do něj tak mrkají
splíny
něčí pravé oko vždy bude temnější než levé blíž emocím
co řekneš odrazu - platí i tam
vím
-

byly pocity
že se potkají dvě hlavy,
rty, myšlenky, fialová blůzka z černým tričkem
že se pozdraví příběhy
navzájem rozvinou děj
někam do fantastična a možná jim bude přát
i trochu nadoblačné lásky
že půjdou zdravit tuleně do ledových krajů
každý se dotýkat stejného zábradlí
na lodi k záři která je o krůček blíž
než vesmír

-

byla fantazie
a vůbec nebyla naivní ani slepá
jen se něco rozkročilo blíž než bych se sama styděla vnímat
stačí pohnout větvemi stromů v jakémkoli ročním období
a nosními dírkami vdechneš vše co tě umí okouzlit
vše co tě zazdí když to nevyjde
vše co tě rozváže když si dovolíš snít
jen aby ses uměla dál dívat

-

byly jsme my
nebo alespoň jedna z nás
která všechno viděla
a vnímala v nejperspektivnějších barvách
která si čichala k umělým květinám a cítila džungli
i když kolem povodeň umlela suché panelové město šedí
láska nikdy nebude marná
i když dře o tvrdou zem copy
zve hvězdy ať padají přes příkopy
ať se plazí nebo letí
za každou šedí co se děje právě teď

je spousta barev předtím