Vzpomínka na lásku

nic nezbylo
jen dopis co snažím se psát
omylem ho zalévám
jako květinu
vzduch list odnesl napříč krajinou
upomínka
že pro svět musíš dýchat

DOPIS

Můj milý
vážně si myslíš
že ze lžiček smyju tvoje rty
že z lednice vyhodím maso
které jsi chtěl upéct k mému svátku
že zametu všechny tvoje vlasy a hodím do odpadu
že s každým otevřením dveří nebudu chtít říct
co dneska bylo v práci

jindy jsem možná byla líná
ale dneska poběžím klidně maraton
abych unavila tep srdce
hlavu i svaly co okoraly žalmem světu
a chvíle kdy nechci vyslovit slovo
žal

Můj milý
nelžeme si
byl jsi spíš kamarád než lapiduch citů
to vůbec nevadí
nemoci položit mě na kámen
obejmout stud je studené
a říct amen
po mně nechtěj

jindy jsem chodívala rovnou domů
ale dneska se projdu kteroukoli špínou
abych viděla že mnozí dýchají trpčeji než já
a že v ranním chladném vzduchu snadněji řeknu
ano
tohle se prostě stalo
vzpomínky žijí
zůstanou

ale to je málo

-

něco přece zbylo
obrázky v hlavě co nevejdou se do slov
omylem jsem si dovolila
mnoho neříct
vzduch mě neunese jenom pohladí
vzpomínka
že dokud světlo nestudilo
nebetyčně hřálo