Líbí se mi, doufám že v dohledné době se dočkám pokračování.

Mrazí z toho trochu v zádech. Znám tyhle postavy jenom pár minut a už je mi jich hrozně líto. Jsem zvědavá, jak to zapojíš do příběhu ;)

Je to úžasné. Moc se mi líbí tvůj styl psaní, píšeš hrozně poutavě. Moc se těším na další díly a na vysvětlení.

Jamellie: Ano, Jamellie, LAN. :-D

Lan? :D

Opravdu moc krásné a zajímavé. Těším se na pokračování ;)

Smrt sama... děsivé...

BorůvkaB: Věř mi sestro, já to umím taky. Kamarád je o hlavu a půl vyšší než já a když mě naštve, tak stačí jeden jediný pohled a začne zdrhat jako by mu za patami hořelo. :-)

Souhlasím s Jamellie :) Nejsi srab. :) Jsi jen mírnější člověk. Bývala jsem stejná, dokud jsem nenašla cestu, kudy z toho ven- psaní, malování. :)
Když jserm procházela šikanou někde v šesté třídě, uzavřela jsem se a byl ze mě kus ledu. To se naštěstí změnilo a já jsem já. :) Roztála jsem a jdu obvykle mírovou cestou... Ale i můj hrneček občas přeteče a to je pak zle... :) Pouštět hrůzu taky umím. :D

Jana Kollinová: Děkuji, o to my šlo.

Vášnivé i smutné zároveň.

BorůvkaB: díky sestro, jsem ráda, že se ti líbí a neboj, mě taky ukápla slza když jsem to psala a vymýšlela.

ty a srab? takovou tě vůbec neznám :)

Nádherně sladkobolné! Plné vášně a citu! Taková růžová knihovna. Promiň, ale tohle je na mě moc nevěrohodné :-(
Dalo by se to na psat "lépe" (čti: tak, aby působil věrohodněji), ale muslo by to být podstatně lépe promyšleno. Například: Proč nemohl jelen utéct lidem, kteří běželi po svých? Byl tak starý a pomalý? Jak se mu tedy podařilo přiblížit tak rychle? Jak to, že si ho nikdo - ani psi - nevšiml? Proč vůbec nechali jeleni lovce k sobě přiblížit? Nebyli schopni jim ani kousek utéci a změnit se? Ona to evidentně dokázala - čekala, až se objeví! A to utíkala jako člověk! Nechápu, jak po ní mohli střílet, když ji neviděli. Pokud se chtěla probodnout a " dýku, tu si přiložím na srdce" - nemohl jí v tom už nikdo zabránit - leda by sama váhala a nebyla rozhodnutá.
Z gramatiky mě praštilo do očí:
Psy zaštěkají
„Pohřby prosím mé tělo

Toto se mi líbí. Sice jsem byl u konce zmatený jestli jsou opravdu všichni u útesu, nebo kde, ale konec to dal jasně najevo.

Je to neuvěřitelně smutné, jakoby jsi to napsala a věděla, že nic dalšího už nikdy nenapíšeš...

Kdysi hodně dávno jsem viděl nějakou ruskou pohádku, kde byli jeleni měnící se v lidi. Akorát si nepamatuju, jaký byl příběh.

Jamellie: ach ty věčná optimistko :-D

To, že se na ně nevrhneš a nezmlátíš je, neznamená, že jsi srab! Nejsi srab, vybrala sis to nejlepší řešení jaké jsi mohla. Chyba je v nich, chovají se jako děti a pokud se tak budou chovat i za pár let, ztratí s nimi každý trpělivost a zůstanou sami. Ale taky můžou konečně dospět, podívat se zpátky a říct si "proč jsem se tak chovala? co mi ti lidi, kterým jsem se smála, udělali?"

a mimochodem - někdy k vám musím přijít a taky si zaboxovat :D

Tak to jsme na tom stejně... jen s tím rozdílem že já řvu na ně. :-)