Hunter: určitě bude, ale na tento příběh musím být hodně zvláštně naladěná, a to taky chvilku trvá, než se ta dobrá nálada objeví... :/ :)

Holka... rozjíždíš to ve velkém a i když se budu opakovat tak nad tím dílkem slintám :-D Rozhodně to je nadupaný... jen mě napadá, jestli bude 2+ dílů?

Ghost writer: Díky.
Rezavá Plechovka: Děkuji moc, cením si toho.
BorůvkaB: Díkes sestro... :D
-omlouvám se, ale nevím, co jiného mám k tomu napsat...
Jamellie: Moc nevím, jestli je moudré, to s tou chválou až tak přehánět. :))) Těch rýmů jsem si už všimla, neboj...
Hunter: Ne, to je dobré, neberu to jako urážku. Osobně si nemyslím, že mám talent na básničky, od toho je tady Borůvka s spousta dalším - nechci se jich nějakým způsobem dotknou.
Ani nevím, co mě to popadlo, že jsem to napsala, ale jsem prostě taková. :)))

Prvotina... to sedí... bez urážky

Je to opravdu nádhera. Škoda, že se ukolébavka víc nerýmuje v posledních dvou slokách (já na rýmech ujíždím :D) a navíc je pak daleko lépe zapamatovatelná a vleze ti do hlavy, že si toho ani nevšimneš :D

metaverz: Díky, nevím co jiného říct. Snad jen prosté díky bude stačit...
Myslím, ež po tom, co jsem tohle napsala jsem se sama sebe našla a teprve teď, po patnácti letech svého života doopravdy poznala kdo jsem.

Hunter: Díky za důvěru Huntre a ty věř mě, že já se o to pokusím...

dobré dobré

Báseň s duhovou aurou :)

Jako říkanka pro děti se mi moc líbí :) A jako prvotina to taky není špatné. :)

Byl jsem měsíc v Americe, ačkoliv jsem tam měl strávit rok. Byl jsem tam jen měsíc, ale našel jsem se. Našel jsem sebe, našel jsem odvahu jít si za svými sny, nebát se zvednout hlavu a říct, tak s tímhle nesouhlasím. Nejsem si jistý nakolik mě to změnilo, ale vím, že už nebudu člověk, který se schovává před světem a zůstává zavřený ve svém pokoji se svými příběhy. A co se týče snů... potřebuješ jenom odvahu je žít. A nakonec zjistíš, že přes to všechno co jsi napsala, realita je mnohem lepší, že jsou v ní věci, které nejdou napsat. Hledáš únik ve snech, ale možná tam prcháš jen proto, že si myslíš, že tady to za to nestojí.
Žila přestože osud proti ní vrhl vše co měl, její podivnou kombinaci schopností, opovrhovaný původ... žila aniž věděla proč, nyní žila pro něco a ta síla, kterou to probudilo se nedala s ničím srovnávat. -Clarion, pokrevní kněžka (moje dílo)
Nesmíš se bát toho co máš v sobě, najdi si místo, kde to můžeš ukázat a nauč to nebát se světa venku. Nauč se to...
Jsme jenom lidé, nemůžete po nás chtít nemožné... ale šílené ano. Věřím, že to zvládneš, Snářko. Je na čase se probudit...

Jedna z nejtěžších věcí v životě, hledání sebe sama.Na tom, že tady napíšeš o těch nejvnitřnějších pocitech a neřekneš je svým nejbližším, není nic divného, nebo nenormálního.Ono právě to, že jsme "cizí", Ti vlastně pomáhá, protože přátelům by jsi se třeba bála říct o svém nejvnitřnějším já.A navíc jsou tu lidé s podobným smýšlením a oni Ti porozumí možná i lépe, než třeba rodiče.
Ale nejdůležitější je si uvědomit, že každý jsme originál a nejde nás přesně někam zařadit a to platí i o Tobě.Nehledej svou škatulku, jen by jsi tím ztrácela drahocený čas.

ja vím, začátek je podobný, ale má to jiný pojem a určite jinej konec, všek uvidíš... :D

Začínám mít dojem že tyhle příběhy tu začínaj mít ten samej rámec všude... Líbí se mi to, ale mám dojem jako bys dopíjela tak rok starej hrnek kávy. :-/

Dream: Budu oponovat:
- ve zbraních se nevyznám.
- je to ujeté, ale nesprávným směrem, na politická školení, navíc ve stokrát odvařeným stylu není čtenář zvědavý - nebo to má být politická fantasy?
- uvozovací věty by ses měla naučit. Je to jako bys říkala, že si nikdy nezapamatuješ vyjmenovaný slova a i/y si budeš psát, jak chceš.
- ona se rve jednou rukou a druhou má nehybně nataženou?? :-))))
- pokud to "bezpečí" je za rohem, tak k němu teď vede krvavá stopa, a pokud je o něco dál, tak ti hoch mezitím vykrvácel. Ale třeba se z něj stal zoombie.
- OK, používej devítimilimetrovku, bude to vypadat, že o zbraních ví kulový.

Vladan: Ty se ve zbraních ale vyznáš. Hoby? Jo, příide mi to ujeté a taky jsem to tak zamýšlela.
1.Moje uvozovací věty se nejspíš nikdy nezmění... :/
2.Kdo říká, že se rve zrovna tou rukou, ve které má tu tyčku... :P
3. Dveře jsou nedomyšlené, měla jsem náladu a tak je hrdinka prostě vykopla... nemám žádnou jinou obhajobu.
4. Zásah nemohl přijít, protože se nejdřív museli dostat do "bezpečí" jinak by stáhnutí bylo nejspíš k ničemu.
5. výraz devítimilimetrovka mám ze své oblíbené knížky a prostě se mě drží... :D

Taky mi to připadá ujeté, ale jinak než Jamelii. Úvod je přímo politické školení.
Opět jako jiná tvá díla. Vůbec to není špatné, psát ti jde, ale má to svoje mouchy.
Ty části jsou jen "pomyslné"?
Že píšeš špatně uvozovací věty jsem ti říkal už jinde.
Chtěl bych vidět, jak se rve (mlátí někoho) a přitom má železnou tyč v rukávě.
Proč si vykopává (= ničí) dveře u domu, kde žije?
Hluboké řezné rány by silně krvácely, nějaký zásah (stažení) by měl přijít hned na místě rvačky.
Spíš než devítimilimetrovka se používá devítka - a neškodilo by nějaký název. (Já s oblibou používám devítku Jericho - http://www.rehak-lov.com/m5-kratke-zbrane/m6-pistole/i2153-jeric
ho-941f-steel-9mm/)
Na druhou stranu, devítka je velká a těžká, u holky bych čekal buď menší kalibr nebo když už by chtěla mít velkou palebnou sílu, tak spíš škorpiona :-)

Jamellie: bože, bože bože, já tě zastřelím holka, ale jinak děkuji. Ten název se nezmění ať se ti to líbí nebo ne, má svou podstatu a já ji tam chci... konec řečí.

Krutééé :D ale ten název,no...trochu ujeté :D ale jinak boží, napínavý a ať udělá Christoper něco, abych si ho mohla zamilovat :D

Rici ze mi u toho stydne krev zilach, je malo. Desis me vic nez prezentace na chemii :) Jestli to tak pujde dal, dej to hororu. (sorry za interpunkci, ale Amerika na ni moc nehraje)