.. cítím z ní myšlenku, která je asi docela známá, ale momentálně ji neumím dost dobře uchopit.. vlastně je o tom, že ve smutku či jisté vnitřní rozháranosti, jinakosti, osamělosti, se píše tak nějak snadněji a často vznikají skvělá díla, zatímco ve stavu radostném to jde o něco hůř.. mně se líbí, přestože myslím, že básníci mohou vypadat i jinak, pro mě má hlavu a patu a navíc umí vykreslit zajímavý obraz..

Zaujalo mě zjištění, že básněmi se nebohatne a nezískává láska. Myslím, že scénáři se také nebohatne (pokud nejsou zrovna k Hollywoodskému velkofilmu), jak je to s láskou, ještě uvidím...

líbí se mi, živý obrázek, nabízí myšlenku se kterou možno nesouhlasit, nastavuje zrcadlo křivé hubě patosu, ale nevnucuje

Blbne mi mobil, měla jsi být na srazu, možná vzhledem bys tam našla jednoho poetu a pak blázny s velkým srdcem :-)

Hm, tohle jak znám Orionku bude trochu hlubší, nejde jen o toho rozervaneho, zoufalé poetu. I když si myslím že to je ten opravdový z nás, jednou jsem napsala ze jeden zdejší psanec je možná tím největším poetou z nás,je to právě proto že jeho básně jsou plné nepochopení, hledání,

Jak to tak čtu, začínám být skoro rád, že moc básníků neznám. Musejí to zřejmě být strašně smutní a negativní lidé.

Chybí mi tam víc hravosti a básnění. Takto mi to přijde spíše jako pár vět rozsekaných do řádků než báseň.
Ústřední motiv je ale v pořádku, k tomu se klidně můžeš ještě jednou vrátit.

ale povznáší.....

Komentář je lepší než dílo.

naneštěstí je báseň pouhá póza
ty blbý šály o to víc
když básníci stojí na rohu jak máčky
čumí na zastávku MHD
kde škrtají si v realitě skic
s veršema náhlý pseudosračky
smolí je všecky ze sebe
něco vo tom kam ten svět spěje
a kolem jde rozzlobená matka
cloumá s dítětem
a jim není smutno
z té beznaděje

Jiří Dobrovský: Není vůbec zač, já děkuju za komentář.

Děkuji za ten příběh. Takovou ženu, dívku, z příběhu, je asi v dnešním světě vzácné štěstí poznat, poznávat, si myslím:-) , jelikož má naprostou pravdu:-) . JD

I hniloba je způsob léčení, tříska v ruce je toho důkazem :-)
A nebo Tříska pod Karlákem?

naivka: Jé, moc děkuju. Tak na tohle dílko jsem už úplně zapomněla. Koukám, že jsem to psala už celkem dávno... a jsem na tom tak nějak furt stejně :(

Moc se mi líbí obrazy. Dá se v tom toho najít víc, ve mně to třeba asociovalo neschopnost některých si něco pořádně zargumentovat, obsah mé mysli a její úroveň asi tak okolo půl druhý ráno a snahy napsat kvalitní slohovou práci :D Chápu, cos myslela slovem "beztváří", jen si nejsem jistá, zda existuje. Každopádně pěkné dílo.

Singularis: Souhlasím, že je to všechno složitější, jednoduché nálepky u psaní nestačí.
Mě hlavně baví psát s chutí a rychle, je to radost, ale ne vždy se podaří... Zápolení taky někdy provádím, ale někdy mě štve tak, že se na to radši vykašlu. Co já už toho rozepsala a nic... :/

Orionka: Já jsem v tomto kontextu mínil/a pojem "profesionál" jako protiklad k pojmu "amatér" - profesionál je ten, kdo píše (nebo obecně pracuje) z povinnosti, amatér ten, kdo píše z lásky k danému oboru. Výraz "stroze" jsem zvolil/a opravdu špatně, přiléhavější k tomu, co jsem chtěl/a vyjádřit, by bylo "mechanicky". Ale jak nad tím přemýšlím, myslím, že skutečnost je mnohem barvitější a každý člověk je spíš někde na stupnici mezi extrémním amatérem, který všechno miluje, ale nic neumí, a extrémním profesionálem, který všechno umí, ale nic nemiluje...

A potěšilo mě, že ti vyhovuje psát s chutí a velmi rychle, to u mě nejde, protože to, co bych tak napsal/a, by druhým lidem vůbec nedávalo smysl. Já musím zápolit s každým slovíčkem, a stejně pak místo "mechanicky" napíšu "stroze"... :-/

Singularis: Pravdou je, že jsem to psala s chutí a velmi rychle, žádné zápolení se slovíčky. Jak mi už kdosi řekl, tahle poloha mi sedí, a když přesně vím, co chci vyjádřit, plyne to takhle lehce. Ale zaujalo mě, jak píšeš "profesionálně a stroze". To si já vůbec nemyslím, že profesionál musí psát jen stroze, a že je v tom osobní zaujetí, to je myslím jasné - vždyť ho to živí :).

Orionka: Myslím, že Strach tím "vložením" myslel zápal čili nadšení, tedy že ten text není napsaný stroze a profesionálně, ale působí dojmem, že autorovi na tom, co píše, skutečně záleží.

Strach: Nechápu, ale díky :).