Zdá se mi to lehce posmutnělé, ale přesto to pobavilo.

Dickens: Díky, potěšil jsi mě :).

Ginnare: Já jsem písmo neotočila, to šikulák Severák, je to v diskuzi :). Tahle verze s otočenými písmeny je výsledek kompromisu, aby závěrečné sdělení bylo trochu zastřené, ale pořád srozumitelné. Jsem moc ráda, že se Ti to líbilo, děkuju!

Singularis: To je ohromně zajímavé, vůbec jsem netušila, že píšu o vědecky prozkoumaném úkazu. Moc děkuji!

Yana: Děkuji!

človiček: Díky za zajímavý komentář. Souhlasím, že některé národy mají k dikobrazímu chování větší dispozice, ale určitě to neplatí pro každého.

Porcupine dilemma. Hezky vyjádřeno. Ale jinak to nejde. (Viz také https://en.wikipedia.org/wiki/Hedgehog%27s_dilemma .)

Ty jo, to je super. Já se tu snžím jen s obyčejnejma písmenkama a ty otočíš i E a A ... a celá basnička je pěkná :)

jůůů... jak si otočila to písmo??? jak by řekly moje děti... "krutě hustý!" :D
tak si to tak klidně plyne... dělá, jakoby nic... takové ty fantazii povzbuzující slovíčka... ničím neobvyklá... a pak...!!!
Super!

Smutní dikobrazi to mi dlouho zůstane v hlavě...povedené

Jsme národem dikobrazů geneticky upravených navíc schopností chameleóna měnit barvu.Naučil jsem se tyto nectnosti vnímat jako možnost osobního rozvoje a to v tom smyslu,že překážka je vždy příležitost se něco naučit.Přesto někdy slova bolí tak jako žihadla,avšak včelař žihadlo setře a víc se v tom nevrtá.

Ginnare: Tak to ti dva v mojí básničce asi stojí k sobě zadky :D. Moc děkuji!

mám ráda takové "zoologické příměry"... povedlo se... :-)

PS: když dikobraz stojí k Tobě čelem, nehrozí Ti ostnaté nebezpečí... jsou chlupatí a mazliví jak drsnosrstí jezevčíci... však když se k Tobě zády otočí... prchej, co Ti jen nohy stačí... :-D

ne... opravdu se mi nechce... :-(

Ginnare: Moc děkuji. Myslím, že je lehce křečovitá celá, zbytečně moc jsem se snažila nacpat myšlenky do formy. Ale vím přesně, z jakého pocitu vznikla, a ten pocit tam pořád je - aspoň pro mě :).

Krásná...

škoda toho závěru... ten vzdušný pas, působí trochu křečovitě

Ginnare: Páni, tolik chvály. Jsem moc ráda, že mě čteš. A za sebe říkám, určitě komentuj, není to žádné nošení dříví do lesa, kdepak... :) Děkuju!

Ginnare: Když se takhle trefím do pocitů, mám ohromnou radost, dík!

Ginnare: Děkuji, tvoje pochvala mě moc těší.

já vidím auto... a vcelku reálně si představuji... ufff... náročné ráno :-)
Těch komentářů tu máš kupu. Obvykle už dílo nekomentuji... mám pocit "nošení dříví do lesa", ale vytanula mi na mysli jedná hóóódně dávná vzpomínka a kdybych ji chtěla zaplést do básně, tak takhle krásně by se mi to nepovedlo... :-)