Tak dost lidi...až na několik jedinců, kteří se opravdu věnují básni se tu hádáte jak babky na trhu...jděte si s tím...na vzkazník...od toho tu je...
Takže báseň...je skvělá, sám jsem ten stav párkrát zažil a tady je popsán originálně a se skvělými obraty...

Je úžasná...strhující...nezměnil bych ji...

Orionka: Nemusíš souhlasit, prostě si spolu teď hrajeme nad slibným básnickým počinem. Právě kvůli rytmu mi tam to zájmeno přebývá, ale jak píšeš, je to věcí osobního vkusu. Loner by třeba v dalším verši napsal: šaty strhali, vlasy zcuchali (protože má rád zkomoleniny) a v prvním odstavci mě tahají za oči zvratná slovesa - asi bych se jim snažil vyhnout, nahradit něčím jiným, abych, stejně jako ty, dospěl k luxusnímu finiši ... ve vypůjčeném čase. hezkou sobotu :) -lo

waw...užasne

Zaujala. Hodně. Skvěle napsaná!

loner: Moc děkuji za názor, přemýšlím o tom, ale musím oponovat. Zájméno jí tam není zbytečně, ale ze dvou důvodů. Prvním je rytmus - ten je vnímán individuálně, ale mému uchu by ta slabika chyběla kvůli plynulosti. A druhým důvodem je usnadnit pochopení textu. Bez zájména by mohla vzniknout pochybnost, jestli to dělají noci nebo sami sobě. A v následující půlvětě je podmět nevyjádřený - takhle je jasné, že je podmětem noc, ale bez zájména v předchozí větě by až tak nebylo. A když čtenář tápe nad takovými věcmi, ztrácí četba spád, to nechci :).
A jinak hledám, hledám, ale žádný zbytečný element nevidím, všechno je tam podle mě potřeba a na svém místě. Takže jestli máš nějaký další tip, sem s ním, jsem zvědavá! Ale každopádně děkuji za komentář, tvůj postřeh o osekávání je v obecné rovině určitě správný. :)

Orionka: Kdyby to bylo jen o nás, je všechno jinak. Kdyby tu někdo jiný psal o lásce, mám tolik důstojnosti, že se mu do toho nebudu plést. Ale někdo má holt málo inspirace, že. No, končím, howgh.

Orionka: co kdybys ten drahokam jeste trochu vybrousila? Tema skvele, provokujici az lehce vulgarni, to by mohlo mit hodne ctenaru a komentari a diskusi :) ... Nekolikrat si to po sobe precti a vyhod zbytecne elementy. Vsude nemusi byt podmet prisudek, predmet ... Jsme basnici, hrajeme si se slovy, staci naznacit, zbytek dotvori fantazie. Tady je muj prvni tip: znasilnili noc, dlanemi zakryli usta ... Vyhod zajmeno, nema tam co delat :) ...

Zamila: Tak moment, tohle na mě, prosím, neházej :). Já se mezi vás nepletla. Prostě jste napsali krásné verše, ty mi něco sdělily a toto sdělení mě inspirovalo. Od té první básně o malinách – k jejímuž zveřejnění jsem dostala svolení – jsem byla jen němým pozorovatelem, ani jsem nekomentovala vaše díla. A tahle druhá báseň vznikla až poté, co jste oba veřejně oznámili konec. Chápu, že jsi naštvaná, ale nejsem to já, kdo tahá soukromé věci na světlo... a zas a zas a zas.

Orionka: Dozor: Kdyby se někdo neplet do něčeho, do čeho neměl, zůstalo by jen u krásných pocitů, všechno špatný přišlo až pak. Já teda těžko můžu za to, co se dělo u vás doma. Takže gratuluji, cíl byl splněn.

E: reakce na komentář
Text:
Přemýšlím, jestli má cenu dále to komentovat.
Tak tedy přece pár slov od Dozoru jako matky, která za mnohé může.
Ano, stačilo jen málo a bylo z toho drama.
Jen jsem se Zamile zmínila a to se smajlíkem, že mládí není ještě ani plnoleté. Je vidět, jak se umí přes ledasco přenést...drama.
Ale tak jsem to prostě cítila.

A tedˇ trošku jinak..nikdo z vás si neumí předstasvit, co se odehrávalo u nás doma. Pár dnů naprosto střídajících se emocí od těch nejkrásnějších po ty nejhorší. Slzy nechyběly.
A že to bylo jen virtuální a snivé Zamilo? Nebylo!
Už to nechci dále rozebírat, jsem ráda, že je lépe a po bouři.
Není mi s toho vůbec dobře. Možná mě pochopí jen další máma.
Severákovi děkuji za básenˇ. Toužím po tom smíření a nestavím hráze. A Orionce děkuji za pochopení. Snad se neměla do toho plést, možná..ale hodně odhalila a trochu ji to taky děsilo.

Vaše básně milostné jsou nádherné a nikdo vám je už nevezme.
Hezké podzimní dny a hodně sluníčka do srdíčka.
----------- původní zpráva -----------

Midem: Děkuji, až se červenám :).

Je to silný, úžasný.

Midem: díky :)

Orionka: ano, je to jen iluze. Otevírát srdce můžeme, ale ne své....

Tady máš i hudbu a zbytek textu: https://www.youtube.com/watch?v=hqcurdx98fE

Perfektní 1***

PrimaDen: Ještě Bestiář do toho... přilíváš olej do ohně :). Ale děkuji za komentář, jsem ráda, že se líbila.

Severak: Přemýšlím o tom beztrestném otevírání srdcí, jestli nejde jen o iluzi. Už jen proto, že Psanci mohou být chápáni různě - pro mě to není terapeutická skupina se zárukou diskrétnosti, ale literární server a především veřejný prostor viditelný nejen v našem autorském kruhu. Prostě tenký led, na který všichni dobrovolně vstupujeme.
Za ten písňový text moc děkuji.

Zamila:
Co je pravda
lež
upřímnost
a láska?
V literatuře nic než fikce
to snad jasné je jak facka.

Víš, je to pořád ten stejný rozpor – realita versus literatura, city versus rozum. Převtělili jste své city v literární dílo. V tom okamžiku jste je posunuli ze soukromé sféry do veřejné a dali všanc. Nastavili jste jim zrcadlo, které však těžko bude věrné, naopak může být i úplně křivé a každopádně jiné, než se vám líbí. To je riziko zveřejnění.
Kdo má právo vykládat své dílo? Jen autor sám? A má pravomoc určovat, jakým směrem má jeho dílo inspirovat?
Nikoli. Jakmile se dílo zveřejní, žije dál vlastním životem. Je jako dítě vypuštěné do světa. A vypouštět do světa bezbranné nemluvně je vždycky riskantní...

Píšeš, že by ti svědomí nedovolilo psát o někom, koho neznáš. Jenže literatura je snad vždycky o lidech, píšeme nejen o sobě, ale i o těch druhých – někdy o těch nejbližších, někdy o úplně vymyšlených, někdy nás inspiruje příběh vzdáleného známého nebo jen zaslechnutá historka. Pak se to v díle přetaví a občas je výsledkem příběh úplně jiný.
Můžeme psát otevřeněji nebo zastřeněji. Myslím, že právě ty jsi psala i velmi otevřeně a nelichotivě o svých bývalých... kteří si to tady samozřejmě nepřečtou :). Já se snažila být spíš abstraktní a diskrétní, a to jak v obou těch básních, tak v komentářích, i když šlo jen o inspiraci.
No a teď je s diskrétností konec :), tak můžu upřímně napsat, že mě mrzí, co jsem nechtěně způsobila. Smazání básně jsi už předevčírem odmítla, tak nezbývá než doufat, že to celé vyšumí, bouře se uklidní a hladina bude zase klidná.
A zbudou jen ty vaše krásné básně... které z mého čtenářského pohledu opravdu stály za to.
Promiň.

mě se líbí..vidím v tom Bestiář ve verších....