Amelie M.: :))
Pomníček u cesty by mě teda nenapadl, to tě asi na vteřinku zmátlo, že seděl do kříže... zajímavá asociace :). Ale hlavně jsem ráda, že si konečně někdo všiml postavy řidiče, který je skrytým hrdinou. Ten závěr, že se z cestování ve vedru cvokne, vlastně říká sám o sobě :).
Moc děkuji za přečtení i komentář.

Máta: Co říct... no užívám si tvůj komentář, mám z něj velkou radost!
Já mám sklon k úspornému vyjadřování, tohle je na mě nezvykle popisné a rozvláčné, tak jsem moc ráda, že to tak čtenářům nepřipadá... nebo to aspoň zatím tak vypadá :).
Abych se přiznala, vymýšlela jsem nějaký zajímavý závěr a původně ji dala dohromady s řidičem (v téhle verzi samozřejmě sympaťákem :)), ale vyšla z toho děsná červená knihovna, tak jsem radši zas hodila zpátečku.
Já děkuju ;-)

hezký :-) a můj dojem? líbí se mi tvůj popis obyčejných věcí, pocitů.. to se ti povedlo..

a sím tě, normálně jsem čekala, jak jsem dočetla k tomu, že zahlédla ty jeho oči.. že vidí nějaký kříž u cesty a on tam chudák má svůj pomníček.. tak jsem zblblá z podobných námětů :D takže mě překvapilo, že ho zahlédla v autobuse..

nicméně asi nejvíc se mi líbila ta škodolibost řidiče na konci.. aaaaaaaach.. to je pro mě lahůdka :D

Orionka: Já věděla, že to umíš! Dnes nemám sebemenší výtku, líbí se mi to moc. Ta pocitová rovina byla bezvadná, měla jsem zimomriavky až... tam kde pojmenování mých zad přestává být slušným... jaksi, že? :-D A konec, upřímně, čekala jsem, že to nebude mít srdíčkový konec. Ne že by nebyl překvapivý a vtipný, ale protože jsi to psala ty. Tušila jsem, že mi jen stříkáš do obličeje sladkou růžovou voňavku, taháš mě za nohu, abys mi pak mohla dát pěknou tečku mezi oči. Holt, už tak nějak poznám svou krevní skupinu :-D
Díky.

PrimaDen: Děkuji :).

Povídka má pro mě vše co má mít..takže chválím:)

Máta: Jestli je ti ho líto, tak to je přesně ten pocit, který měla má povídka vyvolat. A pak taky vztek na nespravedlivé odsouzení, ke kterému při povrchním hodnocení dochází velmi snadno... stačí občas nakouknout do diskusí pod články na netu, člověk by nevěřil, co je tam rychlokvašených odborníků na všechno :). Takže máš pravdu, bylo to ode mě dloubnutí právě do tohohle.
A máš pravdu i s tou jízdou, měla jsem se jí věnovat víc. Třeba to někdy ještě rozvedu. Moc děkuji za komentář!

Jiří Turner: Přesně tak, pochopil jsi to dobře. A ne vždycky je všechno tak, jak to vypadá. Dík za komentář. :)

Tak pocitově k příběhu... já bych toho recenzeta... grrrrr... taky se mohl aspoň trooošku zajímat, proč to bylo tak jak to bylo. Kluka je mi líto, hodně líto... to překonání sama sebe bylo užasný, ale ty recenze a diskuse... tvrdý pád na zem... fakt je mi ho upřímně líto. Prostě lidi... chjo
A jinak moc pěkně napsané, příjemná jednohubka k zamyšlení, ze života. Je vidět, že nikomu neamžeš med kolem úst, ukazuješ realitu takovou jaká je a nenápadně dloubeš do lidského i společenského svědomí. To já ráda :-) Takže spokojenost, líbilo, nemám co bych vytkla. Sice by určitě šlo si ještě vyhrát s tou jízdou, víc se do ní emocionálně položit (jo to se mi líbí, tenhle výraz), ten konec by pak dopadl ještě drtivěji, ale to je jen technická drobnost ale na to už by nejspíš bylo potřeba vědět aspoň trochu něco víc o krasobruslení, jinak by to mohlo celou povídku spíš shodit.

Líbí se mi pointa díla, která se dá velmi obecně aplikovat. Mnohdy hodnotíme jakýkoli výkon v těch absolutních měřítkách a neuvědomujeme si jeho individuální a aktuální hodnotu. A neplatí to jistě jen ve sportu. :)

taron: Ono to tam není přímo řečeno, ale hrdina povídky asi míval smůlu častěji a nechtěl zase znova vysvětlovat, proč nemůže podat maximální výkon, tentokrát se s tím chtěl poprat. Ale zřejmě neudělal dobře, přízeň davu je pomíjivá a člověk se nekdy ani při nejlepších úmyslech a největší snaze nezavděčí. Dík za komentář :).

No jo no, lidé něco očekávají a když se očekávání nesplní, pak...
známe to všichni, já taky něco očekávám a když mi to ten protějšek nesplní, tak se zlobím, ne však na dlouho.
Nebylo by příště špatné raději nechat vyhlásit svou indispozici. Taky se mi stalo, že jsem jela na koncert a očekávala zpěv jedné vynikající zpěvačky, ale omluvila se ...a zazpívala jen jednou, sic mi to nestačilo, tak jsem to chápala a nadávala na chřipku, ne na člověka.

Olivka: Děkuji za návštěvu i za komentář.

Pekne, libi se mi to.

Amelie M.: Moc děkuji. Ale šuplíček je prázdný, ani tohle jsem z něj netahala... zdálo se mi to dneska ve snu :)

ano, ti, kterých se to netýká, vědí vždy vše nejlépe.. závěr je naprosto super.. vidím v něm vícero poselství.. ale i to vítězství sama nad sebou, se mi moc líbí..

jestli máš ještě něco v šuplíčku, těším se na další ;)

Orionka: Romanopisectví jsou galeje, próza je nelítosná otrokářka, ale stojí to za to. A ten pocit, když to pak dopíšeš... to se nedá popsat ;-)
A jop ještě jsem chtěla říct, ten utnutej konec se mi líbil ;-)

Amelie M.: Teda děkuju, tos mě moc potěšila. Že bych se fakt do něčeho delšího pustila? :) Jenže básničky jsou rychlejší a svádí mě ;-)
Každopádně to je velké povzbuzení, díky!

Máta: Dík :)

příjemné překvapení a vybočení z básní orionko, tahle povídka.. moc se mi líbí, vážně moc.. a myslím, že je krutě reálná.. v podobných vztazích to tak asi funguje.. jakmile jde jen o popovídání, případně sex.. lidé se sladí i když cítí, že v reálném životě, by to prostě nešlapalo.. citace z malého prince mě taky dostala.. je to má nejoblíbenější kapitola :-) sem tam jí připomínám dětem.. máš v ní hodně fajn myšlenek.. bez zástěrek.. to se mi líbí.. bolest i radost, sebezapření..

můj pocit z tvé povídky? no, že kdyby to byla celá knížka, asi bych si jí se zaujetím přečetla.. ;)