človiček: Dandy: Psavec: Děkuji za zastavení a milé komentáře.

Do třech teček a divokých smeček ...

Líbí se mi.

Zlatý déšť duhu tvoří
z jejích vlasů a
jemně hřmí
v dáli tóny sténavý.

Po dešti je vše trochu jiné.

jo, hustý

Pěkné ... ta čeština je úchvatná. Jak jedna čárka zcela
změní celý význam ...

"odpářená" x odpařená touha ...

Pěkně shrnuté a bohužel něco na tom bude.

nakonec to byla pěkná procházka

Orionka: Pěkné, rychlé, vtipné :-)

Být dogou dal bych si říct
však skryt v tmavozelených pěšinkách
z komárů mám strach i z žen.
Rády sají ochutnávajíc výheň
udělají si z muže líheň svých
představ a snů i bez polibků.

Leslie: Tvůj komentář je skvělý, přímo rozbor. Moc si toho vážím.

Leslie: Děkuji, to mě fakt těší.

Leslie: Děkuji, je to přesně tak, lhostejnost je tady klíčová.

koiška: Moc děkuji.

Jsi kouzelná, stejně jako tvá báseň.

Já zase s Holobytem měla na první čtení problém... přišlo mi tak jasné, co tím holobytem myslíš, že mi přišel ten poslední řádek nadbytečný a moc vysvětlovací. Dnes mi tam sedl. A pro samostatné čtení je tam určitě potřeba.

Taky souhlasím, že by mohly stát samostatně. Ale je skvělý je číst pohromadě, všechny ty odstíny emocí, které člověk ve vztahu k někomu může zažívat... Pobavila mě Postinspirační, to je takový můj přístup a humor nutný k přežití. :D

Jinak jim tak dobře rozumím... líbí se mi moc. Hned první mě překvapila tím, jak mě zasáhla. Už to neumím - skvělý! Někdy až trochu sebeironické vědomí sebe sama, oproti dřív, a stejně člověk některé věci neovládne. :-)

Sebemrskačská a Nad propastí mi přijdou výborně vyjádřené k takovému tomu stavu prohlédnutí iluzí, ale zároveň ještě neschopnost odejít. Teda v té druhé už je to spíš to hořké objevování vlastních sebeklamů. Baví mě ta hra s těmi frázemi, pojatými trochu jinak.

A závěr taky super. Nejlepší pocit.

Za mě celkově fakt výborný.

Hustá. Ale tyhle recidivy bývají hodně nebezpečný. Vyjádřeno skvěle.

Chtěla jsem říct, že to taky nevidím jako totéž... ale pak mě vtáhlo to slovo "lhostejně". A to je pro mě ta pointa, lhostejnost dokáže být opravdu krutá. Prostě odejít (s jakoukoliv emocí, která k tomu může patřit, a uznáním minulosti), a odejít s naprostou lhostejností (po které zůstává fakt hnusná pachuť a člověk si může připadat až využitý, neviditelný, jako by nikdy nic neznamenal), jsou dvě hodně rozdílné věci. Ale taky myslím, že lhostejnost navenek je ne moc dobrý obranný mechanismus, jak se ochránit před bolestí. Málokdo je skutečně lhostejný. Ale i ta zdánlivá lhostejnost může být samozřejmě pro druhého velmi zraňující...

Neu: Jasně, že je to schválně vyhrocené až do drastična. Ale myslím, že každý někdy zažije bolavou chvíli, kdy někoho hrozně chce udržet ve svém životě, ale on odchází. Dík za tu pochvalu pointy.