vanovaso: děkuji

Orionka: skvěle vyjádřeno, ano teď to tak je, ale chvíli to trvalo :-) děkuji

nic moc: jasně, taky jsem balancovala dosti dlouho, než jsem pochopila, ale je fajn když touha je víc než strach, ten osud si stejně cestu najde

Birtiri: dík

Mlčeti Zlato: mám radost z reakce, je z ní znát že dílko je pochopeno úplně přesně

pilgrim: skvěle, ale trvalo dlouho než jsem si to ujasnila a zpečetila básničkou která mě najednou přepadla :-) děkuji

I mně se moc líbí :-)

Je plná optimismu, takového prima vzdoru, jako když pohodíš hlavou a jdeš :).

Yana: Já mám radši, když touha rdousí strach :) A vybalancovat mezi tím je jako chůze po provaze :)

Yana: rozumím tomu co píšeš, i když já sama jsem tak daleko ještě nedošla... Možná to jednou přijde... přeju ti hodně štěstí.... aby ti vše vydrželo... / Technická: nemá být včetně mne ? /

Vydařená básnička, stručná, jasná a moc pěkná :).

Jako bys nahmátla sebe a tím druhé. Osobní a osobně se dotýkající. Bezva.

Bezva Yano - "zamotám hlavu osudu" je z toho cejtit jakoby nově nabyté sebevědomí, takovou injekci jsem zrovna potřeboval - fandím !

DDD: I mně :-) děkuji moc

Parádní! Jasně, pár slovy formulovanej pocit. Takovéhle básně jsou pro mě stokrát cennější a záživnější než jakékoli litanie, kde se autor půlku básně snaží něco úplně zbytečně dovysvětlit. Moc se mi líbí! A navíc mi přesně teď sedla do chvíle :-)

jo_: ď jo :-)

Líbí. Moc. Cítím v tom velkou naději a svým způsobem i pokoru.. věřit je vždycky lepší :-)

Yana: Já děkuji, překvapila jsi mě. Být inspirací k takové zajímavé básni, to je pocta. Určitě je dobré se nad těmito věcmi zamyslet.

Birtiri: kmotrov: Lajtwing: moonlie: nic moc: oslov radek: pilgrim: Děkuji vám všem moji milí čtenáři

Orionka: Jsem ráda žes zareagovala, protože tahle básnička vznikla právě jako odpověď na jeden tvůj nedávný komentář, odpověď tobě i mně. Paměť máš dobrou, já jsem ateista. A také máš skvělý postřeh, protože tohle dílko je opravdu hodně v kostce příběh mých posledních dní, ale protože jsem netrpělivá a dělám ráda věci který trvají chvíli, proto píšu básničky, na povídku bych neměla nervy :-) Je to ve velká zkratce a pochopit to asi můžu jen já, děj z toho nevyčteš. Ale to co se mi poslední dobou stalo a všechno co se děje kolem mě, mně nějakým způsobem dává smysl, že vše se děje z nějakého důvodu, nejsem ani fatalista ani věřící, ale jak říkám v závěru básničky, asi je lepší věřit, v osud, v to že nás někdo ochraňuje a proč ne andělé, proč ne ti co tu byli s námi a předčasně odešli, proč se občas nezasnít že třeba moje babička nade mnou bdí, i když tu už dávno není, kde je pravda? Třeba je všechno úplně jinak než jsem si doteď myslela a každopádně je fajn se nad tím zamyslet a připustit to, děkuji ti