skvělý závěr

Je mi ctí, že se můj příběh potkal s tvými verši.
Fakt bez patosu :-).

Má to hloubku, nezůstalo u výkřiku, dokázala jsi téma rozvinout ale neutekla si z něj. Tak by to mělo být.
Myslím, že jsi věděla co chceš psát a šla si za tím. Možná ty básně v sobě máme hotové a je jediné umění. Odkrýt je.

Jo a zase jsi mi připomněla písničku, to je docela fajn, já si tím nacházím věci, co už jsem dlouho neposlouchal.
http://youtu.be/n0VAleFm9wE

oslov radek: jsem poctěna

Devils_PIMP: nepřeháněj :-) a děkuji

PrimaDen: jsem moc ráda že si to myslíš i ty, děkuji

Sucháč: děkuji, ta svíčka by byla dost dlouhá :-) tohle je vlastně řeka...

líbí

Hm hm jsem velmi ale velmi spokojen .,,.

nebudu ty verše rozebírat, však ty sama víš, že mají hloubku:-)

Filosofka Yana...já vím, že máš ráda přemýšlení o životě, u jedné mé básně jsi to, myslím i podotkla...:-)
Krasně ten proud plyne a věci jiné o trochu dále po proudu čekají...na nás...
Mmchd, tvarem mi to připomíná svíčku benzinového motoru...ale to je zase jiný proud...:-D

Krásný džbán (patrně na to víno) jsi dokázala namalovat...:-)

Hezke a tvoje

Pěkná třešnička.
Pokud se nedokážeme povznést nad přízemností, nejsme básníci.
Co z toho vyplývá:
Jsi básník!

Když je co nalít do sklenky a slunce dobarvuje nové hrozny, tak je všechno v pořádku.
A když si člověk může dovolit ten přepych, být chvíli sám...

Pro mne tam nic nechybí, ani nic nepřebývá, vnímá tu emoci, kterou jsi tam vložila, odevzdání, vnímavost. Kousek nostalgie, to mám rád.
A ještě jsi to dokázala uspořádat výtvarně.

Smekám...

ŽblaBuňka: oslov radek: já děkuji, i pro vás ráda píšu

taron: při téhle jsem nemyslela na nikoho jen na sebe, ale ! mám tu jednu a to jsem opravdu myslela na tebe, možná příště, pa a dík

vše jsi napsala, nemám co dodat ;o))

Vlastní planetu máme všichni...ale vidíme většinou jen tu svoji...na planety těch druhých často zapomínáme, nebo nás jejich planety zraňují nebo jim nerozumíme...a ano, čím víc poznáváš lidi, tím raději píšeš básně....jakobys to psala pro mě...v tu chvíli jsem se tak cítila, jako bys psala mě soukromý dopis, díky :)
a to : "možná poletím"...úplně se mi chtělo taky : "možná letět "!

zavídím

Yana: To poznám až príliš dobre. S tým rozdielom, že mám pocit, že niet kam utiecť pred svetom - musela by som utiecť sama pred sebou. Chcelo by to vlastnú planétu. ;)