Yana: Děkuji moc :-) ano, tak to nějak je...

tak smířeně na mě působí, ale smutně smířeně, člověk se smíří, ale chtěl by křičet...

Zvláštní rozpoložení tě asi vedlo k napsání téhle básničky, ano někdy je náš život absurdní, nepochopitelný, k uzoufání, zvláštní rozpoložení a možná proto vznikla zvláštní báseň, nepochopitelná a asi i nepochopená jako život sám, občas

taron: Bude líp!:-)))

shane: tak nějak , děkuji

Copak Tě to trápí? Pravda, taky občas podléhám, ale já už jsem dost starý kocour, ne krásná plavá kočička...:-)))
Jo, včera by měla narozky mamka. Taky na mne dolehly vzpomínky...:-(

Děkuji všem, má chyby, třebas bych změnila třetí sloku na: už ani ty kytky, tam dole v zahradě, nedávají smysl a posledním výkřikem by bylo : pak už je čas zemřít , s křížkem na čele.
No, ale je zbytečné se až v tom tak šťourat... - hlavní myšlenka byla vyjádřena, ještě jedno děkuji.

naprosto nadčasová báseň, klidně bych ji očekávala v románu z minulého století, úplně mě vtáhla a čtu si ji dokola, ale už nemůžu, protože pláču...

super,přikláním se k dalším že je dobrá.

Nádherná. Dnes mám na takové básně náladu.

Děkuji

uff, ponurá, ale pěkná

tělo zemře jenom jednou
duše umírá tísíckrát

Je to o tom jak bolest přestane bolet?

hm, silná , ale myslím, že aspoň něčemu v ní rozumím...

j.f.julián: korálek: Díky

koiška: Díky

shane: koiška: Děkuji

shane: j.f.julián: Pánové děkuji.

koiška: Snad ano, ale lepší je jít jí vstříc!:-)