![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Dandy: Hanulka: Homér: LadyLoba: Mlčeti Zlato: Psavec: Yana: Díky moc za pozitivní ohlasy, to jsem ani nečekala… původní rodina je zjevně věčné téma skoro pro každého. Jestli to někomu aspoň trochu pomůže (třeba jen vědomí, že v tom není sám), jsem ráda a má to smysl.
Přežit se dá téměř vše,však jakou sedlynu hořkosti to vnás zanechá,nevýme mnohdy sami,je jak niterní magma co sem tam vyjde na povrch jako slzy,s otázkou proč?
Tak tohle je opravdu silná zpověď, ta sloka s Popelkou je povedená a samozřejmě celé je to děsivé, kdoví zda si to uvědomuje jak se podepsal na tvém životě, kdoví jaké výmluvy by použil. Být rodičem není jednoduché a v mé profesi se myslím velice často setkávám právě s lidmi, jejichž rodiny to prostě nezvládaly, nedokázaly dát lásku citlivé dětské duši, jen bolest
Je to o fotříkovi? Dcera snad o mně tohle nikdy nenapíše.
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=6582-lopata
Můj fotr je strašně namachrovanej, já to nedávám.
Dobrý dílo, člověku to i pomůže.
https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=6582-lopata
Můj fotr je strašně namachrovanej, já to nedávám.
Dobrý dílo, člověku to i pomůže.
Je to fujtěžký, ale popsáno skvostně. Inu každý máme hromádku svého šrotu... Vlastně cizího.
Leslie : je to teď těžké, postupně se z toho může vynořit něco nového - síla, hlubší pochopení sebe sama nebo dokonce pocit svobody. Často máme větší sílu, než si uvědomujeme. Díky a drž se !
puero: Fuj, podzemí a ještě tma, to bych asi nedala. Stačilo mi to v Ekvádoru v jeskyni, kdy jsme tam seděli několik minut v úplné tmě a mně popadala úzkost a snažila jsem se nemyslet na to, jak úzký byl ten průlez dovnitř a že jsem v zemi častých zemětřesení (několik jsem jich i zažila, jedno fakt silné, naštěstí epicentrum hluboko, takže bez následků). Ale zas taková Neviditelná výstava (1 hodina v absolutní tmě, kdy poznáváš svět s nevidomými průvodci jen hmatem, včetně simulace ulice, to bylo fuj), byl moc zajímavý proces a byla jsem tam víckrát.
Psavec: Darko: LadyLoba: Mlčeti Zlato: syrda: Díky moc za přečtení a milé komentáře.
Yana: Do hloubky jsem to nikdy nezkoumala, co to předně přináší. Ale tmu a ticho ve svém životě určitě pro regeneraci potřebuju… já mám nechtěně svou soukromou terapii tmou a jde teda na dřeň, tak to pak nemusím vyhledávat cíleně:)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lacosta [18], Alice [14], naplicichleknin [9], ÁlaV [5], SUVR [2], Lactosemax [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?


