Homér: To je top komentář, klidně by mi stačil místo celý básně :D dík za výstižný shrnutí.

tahle je zajímavá, doplnil bych to i o "strach" :)

Pampelišky se nedají porazit.

Pampelišky jsou léčivé, křivdy Nás učí sebeúctě.

Martin Laumann: Děkuji, vždy potěší, když se ten pocit povede přenést tak, jak měl.

Pěkně rezonuje. Líbí se mi.

Některé křivdy se vysmějí i Roundapu.

Krásné zachycená melancholie a odcizení, moc se mi líbí hlavně poslední tři verše.

Taková neradostná.

Leslie: Je to tak, ani naše civilizované způsoby nejsou dokonalé, ani demokracie není. Ale aspoň je možnost a naděje, že se časem zlepší. I s tím dalším, co píšeš, naprosto souhlasím.

Orionka: Nepřijde mi to vůbec nemístné a máš určitě pravdu, souhlasím s tím, že pořád žijeme v té lepší části světa. Ale o tom ta báseň úplně není. Okrajově se dotýká toho, že i naše “civilizované způsoby” mají své mouchy, a zrovna soudy obzvlášť. Ta témata, ve kterých jsme zaostali spíš kdesi na východě, v básni nerozebírám, ale když už jsme v tom - za mě to je určitě trestní právo především v případech domácího a sexualizovaného násilí, a také opatrovnické soudy, především v kontextu jejich nekonzistence, kdy v podstatě záleží na štěstí, kdo zrovna daný případ posuzuje, což by tak za me určitě být nemělo. S tím jde také ruku v ruce téma povinného vzdělávání soudců, které by bylo tolik potřebné, a další… když si třeba člověk přečte pár rozsudků nebo poslechne názory lidí, kvůli kterým jsme neratifikovali Istanbulskou úmluvu, vypovídá to o lecčem a dle mě rozhodně o tom, že naše “civilizovaná společnost” má rozhodně na čem pracovat.

Díky moc za zastávku, podnětný komentář a těší mě, že se ti báseň líbila.

Krásná báseň a skvělý přednes. K tématu mě trochu nemístně napadlo – a předem se za to omlouvám –, že furt lepší cizí muž v taláru než cizí muž se samopalem. Prostě že tohle je civilizovaný způsob řešení sporů a co by za něj leckde jinde dali. Ale to je jen obecná připomínka, o konkrétní věci nevím nic a ani ji nekomentuju.

Hanulka: Díky moc!

Leslie : zaposlouchat se do tvého přednesu je krásné. Děkuji.

Psavec: Hanulka: Karel Malcovský: Moc děkuji!

Homér: Děkuju Homére, ty se vždycky objevíš u těch nejdrsnějších s nějakým povzbuzením:)

ukrytá v máku: Děkuji!! Nečetla jsem nikde nejméně 5 let :-) Ale vlastně bych ráda, setkání s poety mě po dlouhé době dost láká... sbírám střípky sebe samé, kdesi poztrácené..

gajda: :-))) A tebe jsem tu taky dlouho neviděla. Ještě bys mě po hlase poznal?

Nevím, jestli bych to nazvala úplně političnem, ale vlastně asi ano. Ony ty roviny tam jsou dvě. Jedna hluboce osobní (jak ses milý Puero tomu vždy divil), která ale otevírá rovinu další, a to celospolečenskou. A v tom už by se závan politična hledal mohl, protože téma, kterého se dotýká (byť to z básně přímo nevyplývá), je ve společnosti alespoň v některých kruzích aktuálně dost rozbouřené a volá po systémové změně.

Silný text, Leslie! A skvělý. Od začátku do konce. A nádherný přednes k tomu. Kdybys někde četla, dej vědět :). Setkání s básníky... by bylo víc než fajn :).

Bezva!