Neu to trefil.

Na tebe je to hodně odvaz. Netušil jsem tuhle průzračnost. Je to hezky uchopený. Zakazuju si závidět....upssss

Moc hezký a takový uvědomělý. Někdo je šťastlivec :-D

Ach... nádherné...:-)

Moc pěkné.

Někdy není třeba bránit se průtrži. Sama sobě budeš po namrzlým dešti důvodem roztát.

Čistě z pozorovatelského hlediska, proběhlo u tebe jakési osvobození od nutnosti druhého člověka a pak tě pokořil první kontakt s dalším. Tak mi to zní. Nejspíš do toho projektuju sama sebe a jsem zklamaná, že se do příběhu musel vrátit někdo další (já už o jiných psát nechci). Básnicky je to skvělý.

Čím jsi starší, tím jsi křehčí
nabylo to kdysi lehčí.?
Cos chtěla, to jsi měla.
Snad jen ptákům křídla záviděla.
Odlož svoji zraněnou pýchu
a podívej se po ženichu.

Snad se to nakonec přece jen otočí lepším směrem

Tak to je průšvih.

Sasanka: Leslie: Já na voru se zmítám
o plachtách nemám zdání
mořskou sůl stírám s očí
a sním o zulíbání.
Kompas svírám
k obzoru přes stěny vod
se dívám.

moonell: Protože se dotýká tématu, který je ve společnosti tabu…ale nemluví o něm explicitně, takže vlastně nevím, jestli splnila účel (a zároveň si říkám, že je to asi dobře, pokud ne).

človiček: Momenty…nadechneš se a jsou pryč.

moonell: Právě… je to svým způsobem pochopitelné, člověk pro kvalitní život potřebuje mozku vnutit iluzi bezpečného a spravedlivého světa.

moonell: To je pravda. Ale někdy si to člověk prostě nemůže dovolit.

Škoda mazat.

Příležitost je prý mořská želva jenž se vyjímečně vynořuje nad hladinu a vzápětí se na dlouho zase ponoří...moment jen pouhý.

Ve strachu je zamítnutí skutečnosti. Nemožno připustit, že se takový věci dějou, protože by se pak mohlo stát, že jejich zhmotnění je arbitrární a mimo kontrolu, že.

Namazat!

Někdy není selhání chvíli nevstat.