Severak: Nechám to zatím uležet a uvidím, jak na mě bude působit s odstupem. ;-) Takže zatím určitě nechávám.

puero: Určitě má, mně tam ale přišel zrovna ten fénix. Nemyslím ale, že by byl až tak zprofanovaný. A v dnešní době je klišé snad už vše. Jiným vyjádřením, které mě napadalo, bych zase opakovala sebe. Nějak mi dneska klišé nevadí, ale chápu, že tobě může. Díky za názor.

Leslie: nech ji, alespoň do dnešní půlnoci. Jinak si ji nebudu moct poslechnout. :(

Orionka: Zamila: Díky za pěkné komntáře, jsem ráda, že se líbí. Přidala jsem nahrávku, ale nejsem si úplně jistá, jestli ji mám nechat.

Nějak nevím. Bereš si k vyjádření myšlenky na pomoc metaforu, která je zprofanovaným klišé. Fénix. Mno. Nemá v současném světě nějakou obdobnou paralelu?

Silná báseň, čtu si ji opakovaně a líbí se mi pořád víc.

Pěkná, hezky plyne :-) Připomíná mi to moji báseň o moři :-) PS: Ty taky slušně ponocuješ ;-)

slnečnica: DDD: ŽblaBuňka: Moc vám děkuju!

Je krásna, skutočne.

Jééé, ta se mi líbí... Zase jako bych malinko ucítil lehounký závan Hraběte. Což je dobře. Je moc hezká :-)

krátce, ano líbí

Orionka: vanovaso: Máte obě pravdu, děkuji za pěkné komentáře.

Yana: Poznalas správně, je vidět, že to sama znáš... No vidíš, my si to snad neřekly ani teď, ale je to tak nějak jasné (ne samozřejmé) z toho, jak se k sobě teď chováme (mluvíme) a máme k sobě zkrátka blíž. Děkuju!

Líbí se mi, city v ní jsou střízlivé, ale silné. Taková ze života.

Souhlas s Yanou, moc hezká...ale pokud máš stále komu co říct,byť je daleko,je to hodně dobré..
Věř.

kdopak to zmizel za oceánem, myslím sestra? no přeješ jí to určitě, moje je jen ve Francii a až když byla tam jsem jí prvně řekla že jí mám ráda, předtím to bylo tak nějak samo sebou...příjemná básnička z které vnímám vzpomínky, smutek ale smíření

Severak: Budu se tvářit tajemně :D

no, chytl jsem se těch třiceti linek metra a wikipedie mi prozradila, že New York jich má 34. Pokud se samozřejmě jedná o New York. :D

Leslie: Milá Leslie, rád ti odpovím na všechny tvé otázky, nejsem si jenom jistý, zda li se mne opravdu ptáš, nebo jen svým způsobem vzdoruješ tomu, co jsem ti napsal.:)
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka

Yana: Amelie M.: Děkuji za pěkné komentáře. A Yani, napsala jsi to moc hezky a máš samozřejmě pravdu, taky mi pomohla nahlížet na mnohé věci jinak a pochopit je. Nezbývá než doufat, že můj a její čas ještě neskončil. Díky za takový komentář, namísto frustrace přichází pokora a vděk, že jsem se s ní vůbec kdy setkala.