Moc pěkná básnička :-) Hlavně u obratů s vlaštovkou a Vltavou, parádní :-)

Zamila: Děkuji :-) Ona to oprava byla potřeba, ale spíš pro nějaké moje vnitřní urovnání si situace, než pro samotnou báseň. :-)

Zamila: Yasmin: Yana: prostějanek: Desdemona La Rochelle: Díky za krásné komentáře, mám radost, že na vás báseň tak působí. :-) A nakonec jsem i ráda, že jsem báseň zašifrovala jen tak akorát a že není zcela jasné, o kom je... po vašich komentářích jsem si totiž uvědomila, že si z ní každý může odnést co chce a není nakonec až tak důležité, co v ní je pro mě. Váš výklad básni dává zase trochu jiný rozměr, než ten můj původní. Kdyby měl někdo zájem se dopátrat, jak to bylo myšleno, tak piště do vkazů. Zejména tomu poslednímu verši to dodá patřičný význam. ;-)

Moc krásně napsaná, plná citu a jemných hezkých obrazů... :-) Dávná dětská bezstarostnost... taky bych tipovala babičku.

Krásná básnička :-) Krásně předjarně melancholická ... Líbí se mi :-)

nevím, chci hádat, o babičce, na druhé přečtení to tak vnímám a najednou mám slzy v očích, tak snad??

Moc příjemná báseň. Dýchá z ní jaro, důvěra, pochopení

Krása. Úplně na mě vdechla ta atmosféra... mám určitou představu, o kom by to mohlo být, ale nechci jen tak hádat do prázdna...

Pěkná něžná báseň - opravy netřeba :-)

K rytmu:

J - jamb, T - trochej, D - daktyl
M - mužský, Ž - ženský
X - přízvučná slabika, x - nepřízvučná

první strofa zachovává schéma J4M/J4Ž

ačkoli mi není jasná příčina rytmické změny

Možná, že pod vrstvou zmrzlé půdy
Xx x X xx Xx Xx = DDTT
K obloze vystoupá kotouč rudý,
Xxx Xxx Xx Xx = DDTT

je OK, verše si svými průběhy odpovídají.

V dalším případě

cosi klíčí, ač zatím skrytě.
Xx Xx x Xx Xx = TDTT, nikoli jamb (nejlépe J4Ž)
krajina pod ním - jeho dítě.
Xxx Xx Xx Xx = J4Ž

však nikoliv.

Tady

Pomocí paprsků plných něhy
Xxx Xxx Xx Xx = DDTT
Neb nenajdeš v mé mysli sněhy,
x Xxx x Xx Xx = J4Ž

a

tu Zem až k jádru zahřeje.
x X x Xx Xxx = J4M
na které nestačí naděje.
X xx Xxx Xxx = D3

také ne.

Já bych tam nedávala tu závěrečnou větu. Vím, že je tam možná nejdůležitější, ale dle mě je tam spíš na efekt, pro větší působivost možná, aby si čtenáři poplakali, ale ta báseň to nemá za potřebí, myslím. Je to moc hezké, líbí se mi to celé, ale ten konec (taky jsem používala rodinu v básních, ale je to hodně nebezpečné) mi zkrátka trochu báseň zkazil a způsobil mi spíš smutek, ne ani tak kvůli obsahu, to je život, ale spíš kvůli... ani nevím. Ale jak říkám, je to pěkné.

aktuální

ŽblaBuňka: Yasmin: Yana: taron: Marbal Škutin: inkoust: Devils_PIMP: DDD: black.heart: Až s odstupem pár dní zjišťuju, že je tahle báseň mnohem osobnější, než jsem původně zamýšlela. I proto jsem moc ráda, že jste se zastavili a zanechali tak krásné komentáře - připravili jste mě o slova. Děkuji.

Leslie, je moc krásná. Nějak se mi teď nedostává dalších slov...

Pěkně vyjádřeno to, co je v životě člověka někdy tak moc důležité a nezbytné To, co se mnohým nepodaří třeba nikdy. To, co se může podařit jen tehdy, když je člověk schopen toho osvobozujícího vědomí souvislostí, které umožňuje zůstat vidoucí. To, co nedovolí zatřít pozitivní realitu.

Četl jsem ji několikrát (a už napodruhý jsem u toho slzel). Krásná. Opravdu moc.

Asi je čas
udělat krok vpřed
a zase v sobě trochu povyrůst

není třeba nic dodávat.

vzhledem k tomu, že mám v očích slzy, zapůsobila a vzpomínám na toho svého tatínka, který zemřel v 57 letech. a navíc v té básni vnímám určitou pokoru, jsi úžasná a myslím, že toto je vyspělá poezie, líbí se mi tvůj pohled na život, který z tvých básní čtu

Tvé básně mají duši. Další silný příběh. Máš ohromný dar napsat tak mnoho do pár řádků. Zajímavý styl. Osobité a osobní. Jsi skutečný umělec. Opravdu.

Ty rodinné básně se tu nějak rozjely. Velmi - procítěná