Mě tedy zaujala báseň, nějak se s ní dokážu ztotožnit... díky!

Moc se mi líbí.. a ten konec!

z nějakého důvodu mě zaujala hlavně ta fotka

Gorwor: none: slnečnica: Yasmin: Ziky: Moc všem děkuji za zastavení a milé reakce...

gajda: Ty jo... tak tebe jsem tu nečekala, a už vůbec ne s takovou reakcí. Díky, že jsi se stavil, potěšilo mě to!

johou

Křehce je mi z ní na duši. Krása!

Hm, připomnělo mi to moje básnické období, kterým jsem prošel jako somnambul secesní vilou, zavřel dveře a upadl do vzduchoprázda. Poezie se rozplynula, v echu zaznělo ještě pár veršů a nastala tma a ticho - totální mez inspirace. Teď už si můžu leda číst cizí básně o lásce. Lepší, modernější, rafinovanější, křehčí... jako tahle.

Cítit se s někým v bezpečí je nejvíc. Raději se nedotýkám, je křehká...

Ziky: protože je dneska TAK těžké někomu doopravdy VĚŘIT...

Jinak - dílko hezké, díky.

:)

ano ano ano! a teď mi ještě pověz, proč je tenhle pocit bezpečí mezi lidmi tak ohroženým druhem?

Krásná je, tak křehká, snad se v mlze neztratíš....

Skvělá je... a obdivuju, musí to být silný zážitek. Ať je ti krásně na duši, nejen z tvého pobytu tam :)!

Písané zo seba,zo svojho JA, hlboká a krásna báseň.

korálek: I já.

Silná, děkuji ...

dvakredencedekadence: Díky za zastavení.

kmotrov: Děkuju. A děkuju i za tuhle perspektivu... samozřejmě si to uvědomuji a je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem se pro to rozhodla. Ale je fajn si to čas od času připomenout. :-)

Homér: Dík. Tohle jsem tu neviděla, zatímco když slavili křest jedné holčičky, smíchali několik druhů tvrdého alkoholu s cukrem ve velkém kýblu a pak si tím připíjeli. První rodina, pak postupně celá komunita. Říkají tomu “míchání krve”. Taky jsem ochutnala, byl to celkem smrťák.