Homér: První varianta nepřichází v úvahu.

Už se k sobě přestěhujte, nebo se na to vyserte. Vždyť se utrápíš.

Nádherná...

Jojo!

Prostě nádherná. Slova ti kvetou do obrazů.

Ta myšlenka mi připadne docela zásadní, zvlášť v kontextu dnešní doby, kdy vzniká silná tendence zákazů, zakazovat věci, které se obecně soudí, že lidem škodí, a lidem, kteří ty zákazy prosazují, nedochází, že tím také připraví lidi o spoustu příležitostí a formujících faktorů, které by z těch „špatných věcí“ vzešly.

Současně ale cítím potřebu dodat, že to funguje i naopak - nejen, že všední a negativní věci v životě mohou přinést v důsledku také pozitivní a celoživotní přínosy, ale rovněž to, co se považuje za pro člověka pozitivní, ho může svést na zcestí a nechat ho promrhat roky svého života něčím, co mu nakonec přinese víc špatného než dobrého. Je to vlastně docela smutné, že snaha plnit si život tím pozitivním v praxi často nefunguje tak, jak by lidé chtěli a jak očekávají... Asi to chce moudrost a zkušenosti, aby to fungovalo lépe.

A pokud jde o otázku, zda mám v životě nějaký okamžik, který vypadal obyčejně, ale bez něj by můj život vypadal úplně jinak, ano, myslím, že takových okamžiků má asi v životě každý člověk spoustu, ale typicky jsou nashromážděné v dětství, pubertě a adolescenci; okamžiky, jako kdy se člověk učí chodit a mluvit, když dostane očkování nebo když si uvědomí svoji sexuální orientaci. Tyto okamžiky se nijak zvlášť neslaví, ale bez nich by život člověka vypadal naprosto jinak.

Ahoj, osobně se snažím dívat na věci kolem sebe jako na luštění indiciií a i v negativech hledám skrytý užitek. Pokud ho neobjevím tak jen překlopím pomyslné plachty abych zachytil lepší vítr a i to se projeví jako velmi důležitý podnět k perspektivě. Průšvih je že ve všem hledám motiv a inspiraci a nakonec to nestíhám pobrat. Dobrý je nadšení..

Pecka, i když bolí

Jo ,maaam....

Napsala jsi to moc hezky, stejné myšlenky se mi taky už dlouho honí hlavou. Role náhody v lidském životě mě nepřestává fascinovat! Vím minimálně o dvou (zpětně viděno) velmi zásadních okamžicích, které mému životu daly úplně jiný směr, ale nastaly vlastně nedopatřením, náhodným seskupením ještě náhodnějších událostí. Přesto – kdyby k nim nedošlo, byla bych dneska úplně jinde, to je jistá věc. Jsem spokojená s tím, kam mě dostaly, ale zároveň by mě strašně zajímalo, co by bylo bez nich... No, to se už nikdy nedozvím.
Výborný je tvůj postřeh, že co pokládáme za důležité, má často daleko menší význam než události zdánlivě banální, jen pěna dní. Možná je to tím, že v první řadě jde vždycky o nás – naše vnitřní nastavení, momentální situaci a ochotu nechat se ovlivňovat právě tímto směrem. Pak stačí třeba jen malinkaté pošťouchnutí.
A víš, co ještě je zvláštní náhoda? Já se k poslednímu dílu tady taky inspirovala v ranní tramvaji (teda šalině ;-)).

Kristína Melegová: Děkuji! Moc mě to potěšilo.

naozaj nádherná báseň

KÁSNÉ, NĚŽNÉ .TA TOUHA JAKO KDYŽ PROCHÁZÍ MNOU A ČEKÁNÍ TAK DLOHÁ JSOU....

Žít v představách se nedá věčně.

Duše se topila
loď jí nalodila.
Kapitána políbila
své srdce s ním
spojila. V přístavu
škuner stojí, že
vypluje se oba bojí.
Beze strachu kaši
udělej z hrachu a
neboj se již více
vždyť jsi plachetnice.

Tohle je tak krásné, že už jsem se k ní asi po čtvrté vrátila :)

poetický okamžik krásného dětství

Duhové bubliny, paráda.

Brigita: Tady je to spíš myšleno z druhé strany - bublifuk je jen metafora pro vyjádření pocitu. Ale vlastně se mi líbí, že to jde číst i takhle, takže děkuju :-)

puero: Básnířka smutkem odděná si jednou dovolila jiný háv. Nemůže se pak asi divit, že za odměnu dostala mikroplasty a existenciální bublifuk determinismu vedoucího ke zkáze lidstva, že?

A přesto si občas nějaká bublina dovolí existovat, navzdory člověku a jeho ničivým vášním. Naštěstí tu máme poezii, kde může bublina zůstat nedotknutá a právě tak křehká, jako byla v momentě svého vzniku.