Každé mé dílo, je trochu jiné, o lásce moc nepíšu, tak nevim

Věnováno čkověku, kterého nechci nikdy ztratit a děkuji mu za jeho píseň!

Vstoupil jsem bez klepání do svého nitra a na toulkách krajinami svého srdce potkal jsem Tebe! Pocit nevýslovného štěstí prohřál svým slunečním jasem naše duše a my spolu nyní mlčky jdeme vstříc tomu, co se ještě nenarodilo!;o)))

Dmnce? Vypsala jsem tady pár věcí, které mám opravdu ráda. Nikomu to adresováno není. Je to jen taková pubertální slátanina. I když možná...

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk ťuk, ťuká naše klávesnicové srdce!

Aby tady alespon NECO bylo kdyz uz tady sem. A muzu se pak cejtit, az /jestli/ mi to nekdo pochvali

...............

Tato báseň se vymyká kategoriím, které jsou stanovené. Není to přímo vyznání lásky, ani zklamání. A nemůžeme ani říct, že to je jen o lásce...

Ve vlacích se píše skoro samo..

Taková víceméně improvizace na téma, že nemůžeme všichni všechno...nebo jen taková blbost, co mě napadla, dvojsmysl, který nikdo nepochopí... Tím líp. Tak si to přeberte:-)

Proty co trpí arachnofobií-jsem s Vámi!!!

Stará a ještě starší.. a.. anglická, ´byste věděli.. a.. jo, jsem na ni hrdá, ať si řiká kdo chce, co chce..

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

Zbytek světa, ať se beze mne třeba posere nebo chcípne. Konečně.

to sem spáchal cestou v buse do prahy..mimo jiné ujetosti

kladu si otázku, zda mi to mluví z duše.....v poslední době asi ne =) něják na mě padla inspirace při dnešní hodině bižule... =) //což ovem neznamená, že snad píšu o jakejchsi buňkách, pletivech a vakuolách ;)//

CZAIKU