vzpomínková...

V samém pozlátku se ztrácí podstata. (březen 2022)

Napadlo mne že v kalhotkách hledáme vzpomínku na Náš první domov. Ta silná vzpomínka je možná polehčující okolnost Naší pudové jednoduchosti.

Kdo má víc, vyhrává.

malé zamyšlení o duši muže , snad romantika:-)

bude existovat i živá nahrávka, zní to pak líp

http://www.youtube.com/watch?v=hLQl3WQQoQ0

Když je smůla.

Jde o "mé" sté dílko zde na Psancích a tak jsem si dovolila přizvat ke spolupráci autora z nejmilejších nostalgika. Jde tedy o společné dílo autorů "ivkaja+nostalgik"

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

Další bláznivé dílko, co mi vytrysklo z nitra jak silný pramen čisté vody při vrtu! Verš sice občas kulhá a slabiky raději moc nepočítám, ale je to odraz mé duše!

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...