18.01.2014
13
To, co je nejblíž, bývá nejvzdálenější
to, co je hříšné, bývá nejšťastnější
podléháš kouzlu zakázaného
prcháš po stopách vyvoleného
alkoholem zbavuješ se nicotných zábran
i přes bojovou náladu, boj není vyhrán
stáváš se loutkou v rukou cizích
zítra budeš žádat po paměti zmizík
utopíš se v samotě všechních dní
ozvěna smutné budoucnosti v uších zní
zvykej si na boj bez výsledků
nečekej příčiny bez následků
máš v hlavě nesnesitelný zmatek
zvykni si, život je ZMETEK.
 22.01.2014 20:50
Děkuji za komentáře :-)
 22.01.2014 20:01
vystihující báseň:o hlavně pro dnešní dobu ;)
 21.01.2014 15:39
Jiří Turner: ona taková skutečně je. :-)
 21.01.2014 14:04
Mně tato báseň přijde taková trochu přehuštěná, emocemi, stejně jako slovy, která ne vždy ladí, v neposlední ředě i graficky, jen prasknout...:-)
 21.01.2014 06:50
Možná zmetek, ale je jediný, který máme :-). Jo, taky se tak občas cítím...
 20.01.2014 14:21
Orionka: jsem ráda,že zaujala právě obsahem. Děkuji za uvítání i za reakci.
 20.01.2014 13:58
Rýmům i rytmu by se určitě dalo něco vytknout, ale obsahem zaujala. Vítej :).
 20.01.2014 13:36
No hej, trefné, bohužiaľ...
 19.01.2014 22:54
drsné, ale dobré
 19.01.2014 16:14
Yana: jak píšeš,jednou je tak,jednou onak. Určitě to není absolutní pohled na život,spíše naopak,zmetkem svůj život nazývám sporadicky,tohle je dílo okamžiku.
 19.01.2014 14:11
občas míváme taková období, doufám že to není tvůj absolutní pohled na život jednou je hůř jednou je líp, ne?líbí se mi to s tím zmizíkem
 19.01.2014 01:45
sabina.rove: souhlasím
 18.01.2014 19:07
Je zajímavá a bohužel pravdivá. Líbí se mi :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.