Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.

Bohužel i tohle se v dnešní společnosti děje.

To víno už je tak ohraný... ale to mám lhát? :)

zadání znělo: povídka na 50slov, název ZOO

Kurýr mě také sledoval, podržela jsem kraťásky co nejníž, abych mu odhalila svou hladce oholenou mušličku. "Chceš ji?" vydechla jsem.

Milý deníčku...dělám si srandu :D (třebaže jsem si je opravdu psala - nejhezčí kronika vzpomínek, přátel, lásek a zážitků) ..

Na úvod musím přiznat, že povídku jsem nenapsal sám. Spoluautorem je dáma jménem Karolina (snad mi promine netaktnost) ve věku osmdesáti let, která má ráda sci-fi a dějiny. Zjednošeně řečeno: Historická (a biblická) relita je její dílo, fantasmagorie jde za mnou... Povídka je trochu delší a celá se točí kolem Bible... (Takže vstup na vlastní nebepečí)

Zdeněk a Jitka zažili přerod zrady ve vzájemné pochopení a rozpadlého heterosexuálního vztahu v poklidné přátelství. A zvládli to v jednom telefonním rozhovoru. (Povídka ve formě scénáře, na rozhraní realismu a naturalismu.)

Nepříliš dlouhá povídka o dětském světě, obětavosti a vnitřní kráse.

Važ si kyslíku, který dýcháš!