VYPÁLENO V OČÍCH

Naše vady učí nás jak odpouštět.

Plovoucí v kruzích...
Hvězdy září,osvětlují naši cestu.
Na louky a pole,zelené jako tráva.
Kde se složíme.
Navždy...


Synové a dcery.
Usoužených vod.
Zaplavené země v mlze.
Laviny bahna.
Sebevraždy.
Dábelské činy s Bohem nad námi.
Nesoucí se do nebe špinavou holubicí...
Míru.


Hrajeme svoji úlohu s otevřenou vypočítavostí...
Důvěryhodných důvěrníků.
Hledáme víc,než oči mohou spatřit...
Na roztrhaných stránkách,otevřeného deníku.


Posloucháme s uchem na dveřích.
A čekáme na perly moudrosti.
Co padají jako odhalené tajemství oblohy...
Prasklinami ve zdi.


Nic není svaté,nikdo není zachráněn.
Nic není navždy,tak spočítejme své dny.
Nic není konečné a nikdo není skutečný.
Modlíme se za zítřek.
A nacházíme jen prázdno.

Plovoucí v kruzích.