to, o čem budu psát mě hluboce zasáhlo a hodně mě to od dotyčného mrzí

První sloku jsem si drze vypůjčil od Mládka, ale fakt jsem si nemoh pomoct, neb je dnes víc než aktuelní.

"Odloučení je tak bolestné proto, že naše duše jsou spojené. Možná vždycky byly a budou. Třeba jsme před tímto životem už žili tisíc životů a v každém z nich jsme nacházeli jeden druhého. A možná jsem vždycky byli od sebe násilím odloučeni ze stejných důvodů. Znamená to, že tohle rozloučení je nejen rozloučením po uplynulých deseti tisících letech, nýbrž i předehrou k tomu, co přijde." - Nicholas Sparks

Jsem začátečník. Jen tak jsem zkusil, co mě napadalo. A ano, jsem zaslepen čímsi :)

Toto vyznání jsem napsal před mnoha a mnoha lety své milované ženě Olince.

--štěstí je jen slovo, neštěstí bolest a prázdnota nesnesitelnost--

vryl ses mi pod kůži! musím to tajit! kdo mi teď poradí, jak klid zas najít? kdo posoudí? kdo rozsoudí? kdo odsoudí?

Blízcí lidé prožívají smutné události a já se s tím potřebuju vyrovnat.

a hlasy do hlavy lžou a nelžou. Neměň se. Jsou krásný (jaký jsou)..

..někdy, když jsi spal.

dílo o čarodějnických procesech