|
Z nevratných stop po růžovém vínu, ve skořápce z mandlí zhoupnu se na vlnách... Za tebou, po cestě na pevninu... odnes mě, prosím, ať nemám strach. .....jmenoval se Maher.
|
|
Má oblíbená ..
|
|
jenom pláč...
|
|
...
|
|
....
|
|
... dneska zase trochu jinak ... a ne abyste mě chtěli ukřižovat ...
|
|
Básnička o tom, že lidé vždycky chtějí to co nemají, a když to dostanou, chtějí to, co měli předtím.
|
|
Věnování...komu??... hádej:-)
|
|
... jsme luční květy ...
|
|
Poslední stromoví -
uprostřed nicoty -
ukrývá naději -
podobně jako ty.
|
|
Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)
|
|
ale není... a za to dík... netvrdím, že je to zlatý hřeb večera... :)... ale je věnovaná...
|
|
odcizení...
|
|
...
|
|
...jj..jak se já vždycky změním...každá láska je jiná..a pokaždé je jiná i ta, co ji prožívá...
|
|
12.3.2007 ... občas narazím na nějakou svoji básničku o které ani netuším že jsem ji napsal ... tohle je jedna z těch pozapomenutých ...
|