...a pak přišla polednice.

Nic ve zlém, i tak se to dá vnímat.
:-)

Amelie M.: Nedávno mě na zahradě zaujal můj dlouhatánský, hubený "gotický" stín, byl inspirací pro základ básně. Stíny se prodlužují, jednak na podzim a jednak odpoledne. jinými slovy, když stárne rok, když stárne den. Víc není třeba vysvětlovat.
Díky moc.

Líbí se mi ta opojná naivita.
Super!

Fuj!
Já se lek, že bez pěny. To by byl hnus...

Moc hezky si "nastavil zrcadlo".
:-)

To je přesně to, když něco vidím a neumím to vyjádřit. A někdo to dokáže říct za mne. Je to dokonalý!
Děkuju.

Amelie M.: Je fajn, že se o Tvé tvorbě dá diskutovat. I já mám čerstvou Podzimní. Ale zatím leží, dokváší se...

Jako bys chtěla vytvořit ponurou atmosféru, která překoná i mistra tohoto žánru Edgara Allana Poa. Nevím jestli se Ti to povedlo, silnou atmofséru tomu nelze upřít. Báseň se jmenuje Podzim, vadí mi spousta nepravděpodobností. Krkavec k nám jednou přilétl na dvůr, krmili jsme ho řízky, byl uměle odchovaný, ve volné přírodě je vzácný. Je teprve podzim a jablka už jsou umrzlá. Někdy se v zimě stává, že mrzne a zároveň je mlha, to ale bývá okolo -20. Vím že jsi mrazivé kapky asi nemyslela doslovně, ale báseň je protkaná obrazy mlhy a mrazu.
Máš tam ale i moc pěkná místa. Nejvíc se mi líbí na holých větvích se rozvazující stesk.
Líbí se mi atmosféra, ale dle mého názoru jsi šla pro její vytvoření až moc do extrému.

Přeju Ti někoho s chřipkou


Všechno nejlepší k psaneckým narozeninám...

:-D

To je prostě realita života. Myslím, že to je smysl poezie, nalézt život takový jaký je, bez příkras. Vystihnout bolest i radost. Podobné věci prožívá většina...
Super!

Amelie M.: Občas prožívám stárnutí našeho pejska, je to kus mýho života. Na jaře jsem špatně viděl na operované oko, dost mě to deprimovalo, dokázal jsem se vcítit do starého člověka.
Díky moc

Amelie M.: Díky moc!

Ginnare: Tuhle sbírku mám na blbůstky. Takže jestli ses rozesmála je to pro mne pochvala.
Dík.

Ty jo, jen dva řádky tučně a jeden kurzívou. Na Tebe opravdu minimalistická forma. Staré koleje, pohyb v kruhu, to nějak k životu patří a možná to má nějaký důvod. Jablko nelahodné plod přestárlého stromu, ne.
Osobní báseň, kterou ocení Ti s podobnou životní zkušeností.

Když je autor příliš osobitý, píše jen pro sebe. Co si v tom jako čtenář najdu? Tvůj muž je Bůh, když svými výdechy vytváří raní mlhu a totální hlupák zároveň když Ti skočí na to, že venčíš psa, soudě podle chybějícího vodítka a pes se mu při tom motá pod nohy. Tohle se mi líbí, to je roztomilá nadsázka. Druhou polovinu básně míváš často nesrozumitelnou Jaký roztřepený konce obsahují alkohol? To bych rád věděl, manželka by do nich pak zasadila kytky.
Máš obdivuhodnou fantazii, ale i té může být moc.

Žiješ svůj život a vnímáš ty, kteří tu žili, před Tebou. Silná a hodně osobní báseň. Rozuměla by sis s Petrem Linhartem, toulá se Sudetama a skládá písně, které ho v těch místech napadly.
https://www.petrlinhart.cz/clanky/Sudeta-song.html

Když je životní nepohoda a Ty se přesto dokážeš radovat ze života jsi skutečná hvězda, skvělá a skvěle zpracovaná myšlenka! Nejsem povolaný hodnotit haiku, kdysi jsem četl, že se haiku nejvíc podobá fotografii, je to zastavení času v okamžiku. Z tohoto pohledu bych nahradil slůvko když jiným, První řádek navozuje spíš zamyšlení, než přítomný okamžik. Ale i tak to je hodně nadstandardní miniatura.

Moc pěkná symbolika půvabu nezjeveného. Nápaditý skvělý název. Báseň je originální, má myšlenku. Trochu mi vadí, že báseň směřuje k obloze (pro mne symbol nekonečna) jako k pointě a pak se obrátí k noci (pro mne symbol tajemna). Tam se mi to jakoby tříští, jakoby měla dva vrcholy, chtělo by to jen jeden. Já osobně bych to zjednodušil. třeba takhle:

Světlo dne ukáže
Země pravou líc.

Pohleď však do noci,
nezjeví Ti víc?

To je ale jen můj subjektivní hnidopišský názor. Ale komentáře jsou o diskusi.
Pěkný...

Homér: Nejsem slaměný vdovec, v sobotu dopoledne jsem na zahradě otevřel staráč, abych se vzpamatoval z pracovního týdne. Přišla naše stará čubina a lehla si vedle mne. Byla to dokonalá haiku atmosféra, ale báseň se vydala jiným směrem. Díky.

Řekl bys uvařím čaj...
To nemá chybu! Kontrastuje to s dráždivým úvodem a pokračuje v tajemném napětí, které ústí v závěru se spoustu prostoru pro fantazii.
Prima!