do ozvěn
17.03.2019 6 854(16) 0 |
Pokaždé, když vítr fouká do ozvěn
zastele zvuk peří
vzpomenu si na píšťalu
nešly za ní krysy
jen my dva
každý zvlášť
po pás
po ramena
tak daleko nazí
a nebyl nikdo, kdo by oblékl den
než jsme se v něm utopili
vrazi
svých utopií
zastele zvuk peří
vzpomenu si na píšťalu
nešly za ní krysy
jen my dva
každý zvlášť
po pás
po ramena
tak daleko nazí
a nebyl nikdo, kdo by oblékl den
než jsme se v něm utopili
vrazi
svých utopií
02.09.2019 - 17:05
To je prostě realita života. Myslím, že to je smysl poezie, nalézt život takový jaký je, bez příkras. Vystihnout bolest i radost. Podobné věci prožívá většina...
Super!
Super!
22.03.2019 - 08:09
holka.přes.ulici: Cecidit angelus: oslov radek: Mlčeti Zlato:
Děkuju všem za návštěvu a slova, vážím si toho, moc. Někdy mne ty komentáře dojmou a ani nevím, co odpovědět. Asi tak.
Děkuju všem za návštěvu a slova, vážím si toho, moc. Někdy mne ty komentáře dojmou a ani nevím, co odpovědět. Asi tak.
20.03.2019 - 18:06
Tvé básně vždy vzbudí tolik pocitů.. Kéž bych jim všem uměla pokaždé porozumět :-) Díky!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pokaždé, když vítr fouká : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : forbína soukromého pekla
Předchozí dílo autora : pro jehně dýl zpívám