pokaždé, když vítr fouká

do ozvěn
 none
 17.03.2019
 básně/ostatní
6
Pokaždé, když vítr fouká do ozvěn
zastele zvuk peří
vzpomenu si na píšťalu
nešly za ní krysy
jen my dva
každý zvlášť
po pás
po ramena
tak daleko nazí
a nebyl nikdo, kdo by oblékl den
než jsme se v něm utopili
vrazi
svých utopií
 02.09.2019 17:05
 kmotrov
To je prostě realita života. Myslím, že to je smysl poezie, nalézt život takový jaký je, bez příkras. Vystihnout bolest i radost. Podobné věci prožívá většina...
Super!
 22.03.2019 08:09
 none
holka.přes.ulici: Cecidit angelus: oslov radek: Mlčeti Zlato:

Děkuju všem za návštěvu a slova, vážím si toho, moc. Někdy mne ty komentáře dojmou a ani nevím, co odpovědět. Asi tak.
 20.03.2019 18:06
 holka.přes.ulici
Tvé básně vždy vzbudí tolik pocitů.. Kéž bych jim všem uměla pokaždé porozumět :-) Díky!
 19.03.2019 14:52
 Cecidit angelus
Ta správná zajímavá nevšedně zvolená slova!
 18.03.2019 21:23
 oslov radek
Zajímavě popsano
 18.03.2019 13:52
 Mlčeti Zlato
Povedlo se. Krásné.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.