Naděje zmírá naposledy...
Dokud jsi, může změny čas
rozpustit kolem srdce ledy,
Fortůny oslovit Tě hlas.

Jsem asi nenapravitelný v neustálém předstírání optimismu, i když skutečnost se může lišit od mých slov...Kladu si otázku, zda jsem takový mistr přetvářky či na mne tak působí třeba pouhé zobrazení duhy coby symbolu naděje. Kdo ví?
Jinak moc krásné zamyšlení /to Tvé!/...;o)))))))))))))))

Někdy je kniha to jediné, co člověku zbylo, co nezradilo a nezklamalo jeho naděje! I když nepřízeň osudu je většinou důsledek vlastních hloupých kousků a špatného přístupu k životu...;o)

Požádej Lukia o schránku, kam bychom mohli poslat své petiční hlasy určené Jemu a Luky je pak sám odešle na adresu, kterou mu řekneš pro řípad, že by Tvůj idol neotvíral Tvoji poštu v obavě, že utrpí popáleniny 1. stupně! Nebo že ztratí poslední zbytky víry ve vlastní mužnost a schopnost ukojit Tvé touhy tak důrazně tu připomínané! Víš, chlap, který se seznamuje přes internet může být z nějakého důvodu docela plachý! /To jsem vlastně i já, i když to není vidět.../ Možná si jen nevěří, když už se někdy spálil...
Ataque: zatím si zpívej Už aby tady byl...a zkus si něco přečíst ...

Pštrosi dál svá křídla mají,
přesto létat nemohou.
A zda-li si naříkají,
když zas matku Zemi svou
nohou v chůzi, ba i běhu
často musí změřiti?
K úsměvu nabádám Evu:
Slyš, nevěrná! Tytyty!
;o)))

Buším / na dveře tajné komnaty /,
tuším, / že v ní spí sladce srdce Tvý /,
hledám, / kterak bych moh' tam proniknout /,
nedám / si vzít už tenhle krásný kout /...

Smutno / a prázdno je tu bez Tebe/,
nutno / vysadit hvězdu na nebe /,
zkusím / v Tvém srdci Lásku zasadit /,
musím, / snad šťastni můžem být! /

Z nudy /a smutku skládám tenhle hit /,
kudy /dovnitř vejít, jak nezbloudit! /
kladu / si marně mnohé otázky /,
z hladu / srdce či věčné nelásky?/

Tuhle ptákovinku jak stvořenou pro Hanku Zagorovou bych mohl natahovat donekonečna.../Na začátku bylo slovo Buším z písně Míši Tučného...Jen mne to tak napadlo!;o)/

Vyjádřil bych to asi takhle, Maruško: "Malý svazeček fotonů Lásky vyzářených srdcem, má v sobě více energie než chladný zámek vystavěný z křišťálu nic neříkajících a jako led studených slov..."
Zdravím Tě jménem svým a svých 11 měsíčních bratří! Tvůj Prosinec
P.S. A zajdi zas někdy na jahůdky a kousek řeči!;o)))

Jasně jsi to vyjádřila,
ač nevěrná, přesto milá!
Než přijde On, vezmi svíčku,
veršíky piš do deníčku.
Až se velká Láska zrodí,
však ony se někdy hodí!

A co když je Tvůj vysněný romantický matematik?
Třeba už předem počítá s tím, jak Ti bude psát:

Mé srdce, prázdná množina,
se Tebou plnit počíná!
Dráha má k Tvojí vede tečnu,
snad sejdeme se v nekonečnu!

Rovnoběžky se sbíhají
tam, kde sním, že Tě potají
potkám a sevřu v náruči,
Láska mne zpívat naučí,

limita jdoucí k nekonečnu
je touha potkat jednu slečnu,
jen v ní já vášní zmámený
chci hledat svoje kořeny!

Koukám, že kdybych si takhle denně předčítal Tvé hříšky, za chvilku mám veršovaný scénář k pokračování filmu Třicet panen a Pythagoras....;o) Anebo bych vymyslel úplně jinou, zbrus novou ptákovinu!;o)

Tisícem květů zavoní Tvé jméno,
jsem zase nekonečně mazlivý,
když Tebe v náruči své svírám, ženo,
tak z duše prchá soumrak truchlivý!

Plaménky v očích, poslové Tvých vášní,
mi hloubku krásné duše zvěstují,
ač venku chlad a déšt je, svět hned zkrásní,
jako by nastal zas Máj mámivý!

Svět se mi zcvrkl v náruč roztouženou ,
v níž skrývám citů uzlík nádherný,
který se náhle stává něžnou ženou
jež dravě líbá moje lačné rty...

Teda, já zírám! Asi jsi vážně jednou z múz, z těch, o nichž moudré knihy nemluví! Jak jinak vysvětlit, co mne při čtení Tvých veršů napadá?;o))))

ivkaja: A provokativní nápis, který všechny znáte z krematoria, z této stránky udělal domovskou stránku Plzeňáků!;o)))

nevěrná: Ale nedalo Ti to! Zajímavé je, že jste se tu teď sešly tři Plzeňačky nad básní Plzeňáka a právě ten nápis ve vás vzbudil zvědavost, protože většinou píšu jinak...Je to zase pokus o jiný pohled na život a Lásku...;o)))

Aliwien:Máš pravdu, na krematoriu ten nápis je! Jenže také Ti, co se vrátili z klinické smrti zpět k životu, popisují světlo, které jim šlo v ústrety! Připadalo mi to symbolické pro to, co jsem napsal...;o)

Jen jestli se nezalekl,
pokud četl verše Tvé,
že snad příliš mnoho řekl...
Strach ze sopky vášnivé,

co se k erupci tu chystá,
u dušičky citlivé,
způsobí traumata jistá
i strach, zda-li nezklame...

Třeba nejistotu cítí,
zda očekávání Tvé
dokáže tak naplniti,
jak by chtělo srdce Tvé?

A tak příjezd oddaluje,
ač tak chtěl by už tu být,
ukryt v hloubi svojí sluje
bojí se jej přislíbit...

Je zajímavé, jaké ptákovinky dokážu tak narychlo vtěsnat do veršů, když si čtu Tvá dílka! Nejsi jedna z múz, z těch dalších, o nichž se nemluví?
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))
P.S. Tak jsem si tu zas hezky zablbnul a cítím se nějak lehčeji. Díky!;oX

Píšeš nádherně! Moc bych Ti přál, aby ten, co Tě dokáže jen pouhým virtuálním dotekem svých slov tak rozpálit, nebyl podvodník, ale ten pravý! Prostě ON, Tvého srdce šampión!;o)))

Třeba má krásně snivou duši,
však co je vášeň, sotva tuší!
Srdce se krásně dotýká,
však co je vášeň, z knih jen zná!

Však kdo zklamán nechce být,
ten nesmí v nic uvěřit!
Má však potom cenu žít?
Život jen nudou měřit?

Bane, nenech si do toho ode mne kecat! Člověk má zkusit všechno, třeba to jednou vyjde! A když náhodou zrovna ne, vzpomeň si na slova anglického generála Wellingtona: Bitva je prohraná, je však ještě čas vyhrát druhou!
;o)))

Tajemství "NUDIT" je říci vše!
Tož nech si něco pro sebe
a pranic nedej na Spartaka,
co nepoznal, žes dcerou draka!

Jsi asi pěkně temperamentní potvůrka, ale Tvé verše nepostrádají cit a mají šmrnc...Prostě, líbí se mi!;o)))

No tak se zavři do krabičky
jak malá smutná sardinka,
a od konzervy zahoď klíčky!
Co když už on tam hajinká?

Pak budete se tulit k sobě,
on spojen s Tebou, Ty zas s ním,
v té nekonečně dlouhé době,
jen sami s Lásky tajemstvím!

;o)))

Spartakus: V 11. verši má být Na křídlech "Lásky". Nějak mi to vypadlo....

Spartakus:
Kritiku, važ víc slova svá,
když žena srdce otvírá!
Jazykem Lásky tady píše,
tak nehledej v tom žádné klišé!
Toť pravdivá jsou slova pouhá,
že sama je a noc tak dlouhá,
a touha v srdci tajená
k miláčkovi je cílena.
Ach Bože, co bych za to dal,
kdyby mi takhle někdo psal!
Na křídlech bych já hned
přeletěl třeba celý svět,
není nic, co bych nezdolal,
a pak bych celý se jí dal!
To její krásné vyznání
rolničkou něžně vyzvání
a Ty o klišé píšeš tu!
Cožpak jsi zcela bez citu?

P.S. Kdosi moudřejší než Ty a Já kdysi pravil: " Jak věčně jednotvárné a neměnné jsou výrazy Lásky! A jak bohatě a tvořivě se člověk vyjadřuje, když nadává! "
Zamysli se nad těmi slovy i nad sebou samým! Co vlastně žádáš od života a co Ty sám jsi mu ochoten dát? Jaký je podle Tebe smysl toho, že žijem, když čistá Láska je pro Tebe klišé?

Život jak bílý koník pádí,
čas nevrátí, co jednou vzal,
úsměv víc s Tvojí tváří ladí,
tak pošli smutek o dům dál!

Netrap se, že cos pominulo,
jen na to vděčně vzpomínej,
dál těš se s tím, co srdci milo,
vždyť život už je takovej...;o)

I když jen sen to je,
je dobré, že se zdál,
prožilas touhy své,
úsměv Ti na rtech hrál...
A spousta endorfínů
krevní tok zaplaví,
zbaví Tvou duši stínů,
tož sni dál pro zdraví!;o)

Kocour s myškou když si hrají,
diskrétní host kotvy zvedá,
když zří, jak se rádi mají,
s úsměvem hned východ hledá!

Ještě broukne: "Nashledanou!
Hezký večer přeji vám!"
Klapnou dveře, na tvář skanou
slzy toho, kdo je sám...;o(