Psavec: Škoda, že těch humoristů je čím dál méně. Tvé zkušenosti i lehkonohou Músu jen tak nikdo nepřekoná, v tom má slávek pravdu!
Jinak tahle jména bývala pro mne dost osudová. A kupodivu, vždy jejich nositelky měly něco společného...:-)

Někdy ten pohled klamný bývá,
co hledáš v očích, srdce skrývá...:-)

Psavec: Nu, původně jsem taky zkoušel něco vymyslet, ale nebylo to ono! :-P

Psavec: Povedené, Milane!
Lenku jako snachu mám
a pár jich osobně znám,
žádná ale nemá kníra
a nehraje mušketýra!
:-)

Taky jsem se s elegancí
popasoval s disco tanci
v čas ten, kdy jsem býval mlád,
dnes mi v háku rupne snad!
****


Honzík parádně v tom lítá,
v rytmu disca svíjí se
a tanec svatého Víta
kupodivu líbí se!

A tak je teď u Miluny
tanečník Numero uno,
možná dnes za svitu Luny
otevře mu svoje lůno...

:-)

Toužil medvídek nadmíru
na lůžku z hřebů spát,
zvládnout umění fakírů,
jó, to by vážně rád...

A tak se googlu otázal,
kde lůžko objednat,
když ten mu odpověď nedal,
nechtěl to jen tak vzdát.

Hřebík skrz prkno prorazil,
byla to stovka snad,
hnedka i trénink zahájil,
na hřebík prudce šláp...

Koala: Děkuji! Situace je vážná, nikoli však zoufalá...
A já věřím, že s úsměvem jde všechno líp. Tak jsem taky přišel se svou troškou optimismu do mlína. Třeba to někomu pomůže...
Vždyť dokud ještě žijem, je všechno ou kej!
:-)))

Medvídek koala
do sedla vlez,
že rád si zacválá,
prý ještě dnes...

Jenomže kobyla
je naň jak pes,
svolná s tím nebyla,
odfrkla: "Slez!"

Když k činu neměl se,
vzepne se hned,
že špatně držel se,
do tůně slét...
^_________^

ŽblaBuňka: Naděje prý umírá poslední! Tou dobou již zpravidla čicháme k fialkám odspodu nebo tiše rozjímáme v urně kdesi v kolumbáriu a je nám tedy celkem fuk, k čemu došlo! :-P

Daisy Moore: Asociace jsou podivné potvůrky! Já teď zase dost čtu a člověk si ze všeho něco vezme a přemýšlí o tom. A já když čtu, ponořím se do toho a sám to prožívám...:-)
Omluva za chybu, kdy jsem jednou napsal relaksace
a netrklo mne to, byť o kousek dále už to mám správně. Člověk sleduje myšlenku a zapomíná na formu...A to jsem míval z češtiny zpravidla jedničku a skvělou učitelku! :-)))

Daisy Moore: Četl jsem teď Valkýry od Paula Coelha. Druhá mysl je taková ta myšlenka na pozadí.
Ty popisuješ takový stav relaksace, kdy se snažíš nechat vše odplynout, vyprázdnit mysl (dělám teď s youtube, je tam hluboká relaxace čaker) a najednou se na pozadí objevuje ta myšlenka, u tebe na odchod.
S tou prý se nemá bojovat, naopak s ní pracovat, rozvinout ji a ona pak sama zevšední, vyšumí a odejde...V knize jedna z hlavních postav pořád řeší seznam hostí na nějakou oslavu.

Druhá mysl...

Daisy Moore: O.K.! Taky si někdy trochu vymýšlím a život občas plyne jinak, než bych si přál. Tvůj příběh je velmi sugestivní, byť z těch tvých reakcí na komentíky si domýšlím jiný...Možná to tak i je, možná je něco jinak. Kdo ví?
Tak ať se daří už jen dobře! Děti jsou velká inspirace a učí nás pravdě o životě...
P.S. Taky moc nemusím alkohol a to jsme na montáži slavívali dost často. Teď jsem občas vypil tak tři pivka (10) ve sportbaru, když jsem tam šel na fotbal.
A teď v týdnu jsme trochu slavili, rok vnučky a dvoje jmeniny. Připil jsem šampaňským, my chlapi jsme měli pár vodek a cucal jsem bílé vínko.
Ale jinak jsem čajovej! :-)

Daisy Moore: Bude happy end? Nu, když jsem četl tvou odpověď človíčkovi, zadoufal jsem, že část toho je autorská licence a ty jako matka se neutápíš ve vině ani ve víně..
()

Smutné je, jak v téhle době
lehce zbloudíš sama v sobě.
Na dně sklenky pravda není,
nenajdeš v ní zapomnění...

Když se do ní podíváme,
špatný pocit z toho máme.
Noční můry přijdou k nám,
tam uvnitř je každý sám...

Sugestivně smutný příběh, jaký se v mnoha variacích opakuje i u těch druhých. Sami přicházíme na tento svět, jen my sami vpravdě žijeme každý jen sám za sebe tenhle život, to divadelní představení, jehož jsme sami autoři, režiséři, kulisáci i hlavní osoby!
I když se občas zdá, že jsme jen hříčkou v rukou někoho jiného, svůj scénář si píšeme každý sám a třebaže nám do toho občas mluví i ti druzí, my jsme ti, kteří tomu dají konečnou podobu a svůj život si musí každý odžít sám ve svém mikrosvětě, který je ovšem multidimenzionální a často se protíná s mikrosvěty jiných v dimenzích lásky, lhostejnosti či nenávisti...
(. .)

Jsem na tom jak každý druhý,
nikdy nedám na pomluvy!
Pokud jde o tyhle věci,
líp je přesvědčit se přeci...
()

Psavec: Díky, Milane! :-)

slavek: Není zač, slávku! Držím se hesla: "Honem se všemu zasmějme, abychom nad tím nemuseli plakat!"
Aštávakra pravil: "Jaký sklon, takový směr osudu!"
Naše podvědomí vychází vstříc našim myšlenkám a stane se to, o čem přemýšlíme.
Pokud tedy zde mám strávit poslední chvíle, nebudu si je kazit chmurami, ale užiji si je a odejdu s úsměvem...
Ale já jsem optimista a věřím, že lidé odcházejí spíše nikoli z důvodu nemoci, ale protože je přemůže jejich vlastní strach...:-)

človiček: Situace je vážná, nikoli však zoufalá! A "jenom ten, kdo věří, jenom kdo si zpívá", vyjde ráno z dveří, když se rozednívá...

Pokud ony sny ti vadí,
zabij je, jak Wolker radí!
Nestloukej si sama kříž,
jen tak sny své naplníš! :-)