Pátá část (možná) pokračujícího příběhu o dívce ztracené v tomto velkém světě i ve svém vlastním životě. Nebo je snad ve vzduchu cítit nějaká změna?
přidáno 14.10.2020
hodnoceno 11
čteno 48(8)
posláno 0
Nešla jsem spát.
Víčka ztěžklá únavou stále prosím o trochu času navíc.
Za obzorem se do černé postupně vpíjí tmavě modrá. A i ta se rychle mění.
Do východu slunce zbývá ještě pár hodin, avšak úplněk, vzhlížející zpoza baldachýnu mraků, dokáže nebe dokonale přesvědčit k vlídnějším odstínům.
Jako tlustý pán, tam spokojeně sedí a osvětluje nekonečné chodby městského labyrintu.

Déšť se vytratil za hranicí mého zorného pole už před delší dobou. Nebýt vzduchu vonícího po nedávné smršti, nikdo už by si ani nevzpomněl. Za těchto horkých letních nocí nemá velké šance.
Mnoho lidí se probudí bez nejmenšího tušení o krásném letním přívalu, který v noci kreslil tmavé obrazce na suchých ulicích.
Nezaznamenán přišel a stejně tak i odešel. Jen pár ztracených duší mu bylo věrným společníkem.


Otevřeným oknem mne hladí lehký vánek. S nádechem smutku, po nebeském pláči, se jemně a opatrně opírá o mou tvář.
Vdechuji, co přichází a s výdechem pak nechávám vše odplynout. Tak, jako po každém dešti. Tak, jako to dělám vždy pod proudem horké sprchy.
Voda smývá mé bolesti a na nepatrnou chvilku je odnáší vstříc zapomnění.
Ale ani jim se v propasti nekonečné temnoty nelíbí a tak se vždy nepozvány rychle vracejí zpět.

Dnes je ale něco jinak.

Měsíční světlo zahání špatné vzpomínky do kouta. Přetváří smutek na smíření a podtrhává důležitost okamžiku.

Z neznáma ke mě přichází pocit, že bych měla odejít.
Srdce, hledající záchytný bod, se na volání upnulo a udělalo z té myšlenky středobod vesmíru.

Odejít.

Zní mi nekonečně v uších.
To slovo se znovu a znovu odráží od neviditelných stěn v mojí hlavě.

Sebrat se a odejít.
Nemít cíl a žádný plán.
Jen se nechat unášet přítomným okamžikem a náhodnými setkáními. Jenom si tak být.
Putovat světem, jako to semínko pampelišky. S větrem se rozlétnout do neznáma a s neutichajícím vzrušením z cesty trpělivě čekat na správné místo k zakotvení.

přidáno 15.10.2020 - 17:45
Světýlko na konci tunelu...
Moc fajn, jdu na pokračování.
přidáno 14.10.2020 - 12:48
shane: Ano, mám to stejně.
V pořádku. Nesoudím, člověk se občas proste zapomene. :)
přidáno 14.10.2020 - 12:15
Daisy Moore: Asociace jsou podivné potvůrky! Já teď zase dost čtu a člověk si ze všeho něco vezme a přemýšlí o tom. A já když čtu, ponořím se do toho a sám to prožívám...:-)
Omluva za chybu, kdy jsem jednou napsal relaksace
a netrklo mne to, byť o kousek dále už to mám správně. Člověk sleduje myšlenku a zapomíná na formu...A to jsem míval z češtiny zpravidla jedničku a skvělou učitelku! :-)))
přidáno 14.10.2020 - 11:42
Birtiri: Jsem potěšena. Děkuji :)
přidáno 14.10.2020 - 11:41
shane: Děkuji za vysvětlení. To je opravdu zajímavé. Vezmu si to k srdci i v reálném životě. Díky
přidáno 14.10.2020 - 11:30
Libi
přidáno 14.10.2020 - 11:01
Daisy Moore: Četl jsem teď Valkýry od Paula Coelha. Druhá mysl je taková ta myšlenka na pozadí.
Ty popisuješ takový stav relaksace, kdy se snažíš nechat vše odplynout, vyprázdnit mysl (dělám teď s youtube, je tam hluboká relaxace čaker) a najednou se na pozadí objevuje ta myšlenka, u tebe na odchod.
S tou prý se nemá bojovat, naopak s ní pracovat, rozvinout ji a ona pak sama zevšední, vyšumí a odejde...V knize jedna z hlavních postav pořád řeší seznam hostí na nějakou oslavu.
přidáno 14.10.2020 - 10:00
shane: Nejspíš zcela nerozumím...mohl bys svou myšlenku nějak rozvést?
přidáno 14.10.2020 - 09:59
človiček: Souhlasím, že se člověk své minulosti nikdy úplně nezbaví. Myslím, že by ani neměl. Utváří nás... A i když si dotyčný třeba myslí, že minulost už nechal za sebou, ona ho dříve nebo později stejně doběhne. Zaskočí ho zcela nepřipraveného a už je pak jen na něm, jak ji přijme a co s ní ve svém životě udělá. :)
přidáno 14.10.2020 - 09:25
Druhá mysl...
přidáno 14.10.2020 - 09:20
Mockrát jsem chtěl najít nový přístav, ale kotva vždy držela pevně.Stejně bych si vše táhl do nového prostředí sebou.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Po nebeském pláči : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Svítá na lepší časy
Předchozí dílo autora : V pozadí deštivé noci

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku