Hunter: a bude mnohem, mnohem hůř, věř mi. Zatím sem dávám jen jednoduché věci. Ale tupej určitě nejsi, číst je také umění a je třeba jej kultivovat.

jako vyznání je to pěkné, jako báseň to hodnotit nechci

challenge

Je třeba tematizovat vztah svého naivního parciálního já k intertextové výměně a příslušným indukovaným anticipacím.

No a to by byla právě výzva... ty nerad čelíš čelyndžím?

inkoust: básně by se neměly vysvětlovat, to je jako bys chtěl vysvětlit vtip... Navíc moje interpretace jako původce textu je pak svým způsobem závazná a tím omezující. Každý čtenář by měl mít možnost najít si v básni to své... a nikoli nutně to samé, co jsem do ní vložil. To nakonec ani nejde.

Co říci mohu, že název je citát z Obchodu na korze, ovšem je to parafráze, alegorie... tedy netřeba vnímat ten fašistický kontext doslovně, fakticky.

Tvé motivy chápu a jsem s tím OK. To ovšem nic nemění na mém hodnocení textu, neb nejsem ona adresátka.

Moje prsty zvolna zahrají
na piáno tvého těla.

Třeba toto je odvozený obraz, ukázkové klišé.
Věř mi, že jsi na něj nepřišel sám, byť si toho nemusíš být právě vědom.

K básnickému jazyku snad jeden citát:

Neštěstí špatných básní je v tom, že neříkají nic, než co je napsáno, neštěstí špatných obrazů je v tom, že v nich není nic, než co je na nich namalováno.
(Jindřich Chalupecký)

co je špatně:

1. prvoplánové, banální
2. rezignace na obraznost, básnický jazyk
3. a když už obraz, tak není původní
4. rytmus

co je dobře: na funkci rostlináře to evidentně nemá vliv

Ach jo, slabé jako čaj. Becherovkou do tebe ;)

taron: to je OK, mně to neuráží, povídáme si...

inkoust: no vidíš a mně v tomto kontextu přijde případný významový rozdíl mezi prázdnem a prázdnotou jako zanedbatelný, daleko podstatnější mi přijde (jak už jsem možná málo explicitně dříve napsal) strukturální změna celého verše. Je dána jiným pádem podstatného jména - prázdno - 1.pád, prázdnot - 2.pád. Tím pádem je možné, ne-li nutné vnímat verš takto:

zurčení ticha + (zurčení) prázdnot vět

ze dvou obrazů stojících proti sobě "zvukově" v opozici se pak stává obraz jeden s úplně jiným vyzněním.

zurčení ticha prázdnota vět

vs

zurčení ticha prázdno vět


by mi přišlo významově ekvivalentní, jen to tak nezní a vzniká problém v rytmu.

Jsi na konci, jsi na počátku
u rozpolcených slov
která se mají spojit v krátku

(Vladimír Vokolek)

taron: nerozumíš. Ať už se jedná o pochvalu nebo kritickou výtku, jejich vyslovení je v pořádku... a to i kdyby byly z mého pohledu neopodstatněné. Tohle však přece bylo něco jiného.

taron: díky za radu, ale to podstatně mění význam (navíc v pointě) - ze dvou věcí, které jsou proti sobě v opozici, utváří jeden postupně rozvíjený významový celek... nemluvě o dalších strukturálních dopadech do textu.

Každopádně tvar je dávno vypálen a hotov.

Popravdě musím říci, že bych se sám takových konkrétních doporučení někomu jinému neodvážil. Na závadu není onen fakt, že má člověk k nějakému místu v textu výhrady nebo připomínky. Problematické je podsouvat místo nich už vlastní řešení, to je vždy doménou autora. Pokud se nejedná o vyžádnanou pomoc, přijde mi to i svým způsobem neslušné. To podotýkám jen na vysvětlenou, ne že bych se tím právě teď cítil dotčen.

trochu víc rytmu by neškodilo ;)

Viviana Mori: Ó, děkuji ;)

pocit jemný, jako umělecký text je to slabší

do kratochvilného kalendáříku... škoda, že nám moderní doba tyhle věci odnáší

puero: intintxelor: Délka je různá. Otázkou je, co vše počítáte do procesu psaní, jestli chcete čistý čas nebo uplynulou dobu ;D Odpověď tedy zní od dejme tomu minut do roku. Usuzujete z toho na něco? Konkrétně tohle jsem psal po číslech cca jedno za den. Ona to není tak úplně jedna báseň ;) Ale bude to už devět let, takže si to dění okolo textu pamatuji jen matně. Tuším, že mezi některými dny byly přestávky ;D

Spontaneita vs chladná kalkulace - ta otázka je z principu nesmyslná. Rád bych přímo odpověděl, ale nemám slov. Bohužel některé zkušenosti jsou nepřenosné. Lze jen opisně navést... a doufat.

Když píšete, přemýšlíte, kde napsat tvrdé a kde měkké i? Přeříkáváte si u každého jednotlivého případu dokola vyjmenovaná slova? Já ne - prostě vím, kde se co píše. Podobně je to i s tím vaším kalkulem.

Ale co bych s namáhal, krásně to vyjádřil Deml, ve svém památném odstavci:

Jest pravda jako zvěř a dlužno ji loviti v houštinách souvětí a v brázdách slova, někdy jako lišku v doupatech protiřečnosti a smíchu jezevčíky důvtipu a kouřem pokory, jindy za teplého večerního soumraku jinotajů (v mlčení celé přírody, když táhnou sluky), neboť pravda je ve své podstatě divoká a plachá, znajíc člověka, ale i když se vzbouří a je neslušná, vystupujíc ze jha času a jako povodeň strhujíc mlýny obecné logiky a zanášejíc bahnem chudá předměstí vědy a umění, nebo jako oheň vyprskujíc do prostoru mastnoty a chlípnosti a pohodlí, šindely přetvářky, myšinu mlsnosti a klepů, projektily vzpoury či lávu extase a rouhání: bývá nesrozumitelná. Mluvíme o koních, o dětech, o ptácích, o rybách, bůhví o čem, ale za našimi větami jako pod kobylkou houslí ozývá se nejen ta žíně a struna, bekot jehňat a ržání kentaurů, lkaní kukaček a doupňáků, nýbrž i duše dřeva a ono na povrchu červenavé, jako srdce uhlazené, ale uvnitř prázdné a tmavé vězení naší touhy…

(Za našimi větami, Česno)

Viviana Mori: nikoli, tím pouze obcházím omezení zdejšího publikačního systému... brzy bude zřejmější proč.