08.03.2013
4
1444 (12)
0
Usnout spánkem zabitých hrdinů
a nedívat se vpřed ani vzad

ve snech se vznášet na obláčku
a realita
dušení v černých oblakách

plavit se škunerem z Bukoviny do Londýna
snít o dívčích hrdlech plných nulkového vína

cucat lem polštáře
a vdechovat do sebe peří

žít život běžný
žít život snový

avšak
vyvarovat se jejich soupeření

...

v polstrované místnosti
v sněhobílé kazajce zbrocené kapkami krve
s pocitem dvou klystýrů
u řitního otvoru
pak
těžko dovolávej se svého Boha
na dlouhé časy svěřen do péče doktorů
 08.03.2013 13:37
Jsi na konci, jsi na počátku
u rozpolcených slov
která se mají spojit v krátku

(Vladimír Vokolek)
 08.03.2013 11:45
Rezavá Plechovka: Doufejme, že se ti taková zkušenost vyhne. Já ji zažil a není o co stát. Ať zůstane jen u vnímání, očividně ti jde velice dobře... :-)...
 08.03.2013 11:42
Miro Sparkus: Nevím, třeba to za pár let bude zkušenost, ale teď je to jen to zmíněné vnímání světa....děkuji za kladné hodnocení :)
 08.03.2013 11:33
Tak to je teda hodně dobré a povedené. Začátek jsi podala opravdu dobře, stavíš proti sobě dva světy, které se téměř prolévají v jeden a ten konec to vše rázným způsobem dovršuje... opravdu moc povedená, i když se ptám, kde se bere taková isnpirace? Vlastní zkušenost, či skvělé vnímání světa?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.