Malý úsek z mojí nereality.
přidáno 26.05.2009
hodnoceno 2
čteno 1008(9)
posláno 0
Zase je tu volno. Připadám si vygumovaná. Třeba se to spraví, až si vzpomenu, jak jsme vloni slavili Vánoce. Nyní jsem na cestě, někam. Nedokážu vyjádřit, zda se těším, či ne, až zdálky zahlédnu svou pratetu. Na hlavě klobouček, jako z doby Amose Komenského. Přichází podzim. Je jaro. Budu mít medvídka. Malého plyšového medvídka, který se mnou...bude se mnou vždy všude. Už teď se mi po něm stýská.
přidáno 27.05.2009 - 00:00
co takhle rozvest? pokracovat dale? takhle to vubec nic nerika... je to jen pro tebe... ale ja se skrze to k tobe dostat nemuzu...
přidáno 26.05.2009 - 21:04
je to prostě...zvláštní
připomíná mi to Nauku o snech...(:

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krepový papír : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Fuori dal mondo
Předchozí dílo autora : nervy, žáby a bouřka

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku